Jdi na obsah Jdi na menu
 


Peperomia liclicensis

10. 11. 2013

 

Peperomia liclicensis Pino & Klopfenstein (2003)

p.-liclicensis-1s.jpg

    

Fotografie 1:

1. + 2. Peperomia liclicensis GP694

.............................................................................

Stává se, že některý sukulent berete jako samozřejmou a jednoznačnou rostlinu a ono to tak vůbec není. Je to i případ dnešní P. liclicensis. Čím víc informací jsem o této pro mě dosud jasné rostlině hledala, tím víc jsem o ní pochybovala. Položka s tímto druhem leží od r. 2001 v herbáři v Limě – v hlavním městě Peru. Nový druh sem pod pořadovým číslem 694 vložil Giullermo Pino (známá zkratka GP) s tím, že ji našel v téměř třítisícové nadmořské výšce u cesty v blízkosti města (místa) jménem Liclic v departmentu Cajamarca (co už zde bylo objevů!) v provincii San Marcos. Odtud také druhové jméno této sukulentní peperomie. Nepotvrdím vám, zda je nynější jméno rostliny odborně uznané, informace jsou různé a nejednoznačné. Jako vždy chybí literatura. Jméno rostliny najdete i v jisté zveřejněné vědecké práci autora (autorky – jméno je ženské, ale u cizích jmen člověk nikdy neví) jménem Blanca León z fakulty biologických věd jedné peruánské univerzity z roku 2006. Považte, že zde je zařazeno a popsáno 232 (!) endemických peruánských druhů peperomií (a k tomu přes 300 druhů pepřinců). To už je docela „mazec“. Pravdou je, že naprostá většina těchto taxonů se sukulencí nemá nic společného, ale i tak se nad tímto druhovým bohatstvím točí hlava. A pravděpodobně to ještě nebude konečné číslo, od té doby uplynulo několik let.

Peperomia liclicensis není vzhledově ničím výjimečná, roste jako malý košatý keříček na skalnatých místech. Sukulentní listy s náznaky okének na vrchní straně rostlině pomáhají překonávat nedostatek vody – na skalnatém podloží se drží minimum humusu a tím pádem většina spadlé vláhy stéká pryč. Je tomu tak i u nás na skalních stepích; i zde si s tímto hendikepem rostliny umějí poradit vypilovaným hospodařením s tím málem, co mají. Představte si vražedné kombinace nemilosrdného slunečního úpalu, v případě vysokohorského druhu třeskutého mrazu, ostrých větrů a nárazovitých srážek. Rostliny z těchto podmínek čím dál tím víc obdivuji a je jedno, z jaké země či dokonce kontinentu pocházejí. Možná i proto si P. liclicensis vystačí s málem a zahubit ji dokáže jen přemíra zálivky, na kterou dlouhodobě v kombinaci s chladem pravděpodobně není z přírody zvyklá.

Květenstvím je nevětvený tlustější klásek na olistěné lodyze, semena budou pravděpodobně klasicky oválná a tmavá. Přestože jsem se několikrát pokoušela tento druh vysít, nezadařilo se a zůstala jsem bez potomstva. Naštěstí se rostlina dá řízkovat.

Kdysi jsem si tento druh zakoupila od Roberta Maijera, po několika letech o něj přišla a letošní léto jsem jej dostala od Honzy Gratiase. Jsem tomu moc ráda, stejně jako za další mnou uhubené druhy, které mi letos daroval Michal Rejzek. Otevřela se tím možnost rostliny znovu a hlavně trochu lépe nafotit a třeba zkompletovat v nějaké větší obsáhlejší práci. R.

Fotografie 2:

1. Kvetoucí rostlina

ě. Peperomia liclicensis

3. Květenství

p.-liclicensis-2s.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář