Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pelargonium antidysentericum - O budoucím dárku

Pelargonium antidysentericum (Eckl. & Zeyh.) Kostel. - O budoucím dárku

pelargonium-1s.jpg

Fotografie 1:

1. Pelargonium antidysentericum

2. List

3. Kaudexík

........................................................... 

Je vidět, že mezi sukulenty by se mohla časem vyrýsovat skupina s předponou „anti“ v druhovém jméně. Už jsem dříve psal o Euphorbia antisyphilitica a možná by se našly další anti-sukulenty. Než budu dnes psát o samotné kytce a jejím osudu, podívám se nejdřív na ctihodné pány spojené s popisem. V závorce uvedení jsou Christian Friedrich Ecklon (1795-1868), dánský botanik, sběratel a lékárník, a Karl Ludwig Philipp Zeyher (1799-1858), německý sběratel rostlin a hmyzu. Oba botanici spolu úzce spolupracovali expedičně, sběratelsky i spisovatelsky na poli rostlinstva jižní Afriky a v letech 1834-1837 vydali společné dílo Enumeratio plantarum Africae Australis. V této knize vyšel také popis dnešní rostliny, tehdy ještě jako Jenkinsonia antidysenterica. Dnes je Jenkinsonia sekcí rodu Pelargonium a její přesun má na svědomí český současník Emila Holuba – profesor Vincenc František Xaver Kostelecký (německy psáno Vincenz Franz Kosteletzky), žijící v letech 1801 – 1887. Tento pracovitý člověk byl v letech 1831-1871 profesorem botaniky na pražské univerzitě a zároveň ředitelem tehdy jediné pražské botanické zahrady v místě dnešních Dienzehoferových sadů (předchůdchyně dnešní Botanické zahrady PřF UK Na Slupi). V některých letech byl dokonce i rektorem celé Karlovy univerzity. Publikoval svá díla v němčině, kromě jiných knih vydal v letech 1831-36 postupně 6 svazků monumentálního díla Allgemeine Medizinisch-Pharmaceutische Flora. Profesor Kostelecký má tedy „na svědomí“ dnes platné zařazení P. antidysentericum. Musela to být ve své době velká postava české vědy (i když dnešní internet o ní mnoho nehovoří) a mě by třeba velmi zajímalo, jestli se znali s E. Holubem a jaký byl jejich vztah.

Dnešní muškátek pochází z výsevu Norberta Kleinmichela, u kterého jsem jej letos na jaře zakoupil. Byla to od počátku naprosto šílená rostlina, a to jsme spolu s Radkou zvyklí na lecos. Z květináčku s malým kaudexíkem (který byl nakonec tím jediným i když slabým důvodem k nákupu) vyrůstala změť tenoučkých, hnědavých a asi půl metru dlouhých výhonků, na kterých zasychaly malé lístky. Radka má pelargonia docela ráda, ale o tohle si kolo opřít nechtěla. Přes celé léto kytka v podstatě spala, sem tam jsem jí odlomil uchlý výhonek a snažil se ji trochu zpohlednit. V srpnu se objevily na bezlistých drátovitých větvičkách květní puky a od té doby pelargonium kvete menšími ale pohlednými kvítky . Na konci srpna proběhlo symposium SPS ve Skochovicích, kde měla přehledovou přednášku o sukulentních pelargoniích Eva Smržová. Přišla řeč i na P. antidysentericum, kdy Eva smutně promítala fotku přejatou z internetu a říkala,že tuhle kytku bohužel nemá. Rozsvítilo se mi v lebce a nabídnul jsem toho chcípáčka Evě jako dárek. Doufám, že se s ní brzo někde uvidím a kytku ji budu moci věnovat. Mezitím se na některých větvičkách budoucího dárku začaly objevovat malé lístky, asi na rozloučenou.

Podívejme se ještě na závěr, co o této rostlince píše náš přední muškátolog Honza Gratias. Stvrzuje například význam druhového jména, kdy připomíná, že hlízy se používaly jako lék proti úplavici, kdysi velmi nebezpečné a zákeřné nemoci, a jiným neduhům. Podzemní hlíza prý může dorůstat až velikosti lidské hlavy, zřejmě ale za podmínky, že hlízu vydržíme nechat dlouhá léta růst pod zemí. Lístky jsou drobné a vyrůstají po 3-4 z jednoho místa na větvičkách. Květní stvol je rozvětvený a nese okolíky s 3-5 květy. V přírodě se mají vyskytovat 3 poddruhy s malými rozdíly právě ve květech – ssp. antidysentericum, ssp. inerme a ssp. zonale. Výskyt v přírodě je severozápadní část Kapska a jih Namibie, centrum výskytu je okolí Springboku v Namaqualandu. Tím je dán životní cyklus pelargonia – letní spánek na sucho a zimní růst. I Honza zmiňuje jistou neatraktivnost tohoto druhu ale stejně tak i ojedinělost v celém rodu. Je to prostě zvláštnost pro sběratele botanických pelargonií, případně i pro některé extrémně trpělivé kaudexáře. Každopádně pro mě je to příležitost k dobrému skutku, způsobení radosti milé kamarádce. J.

Fotografie 2:

1. Pelargonium antidysentericum

2. Květ

pelargonium-2s.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář