Jdi na obsah Jdi na menu
 


Oeceoclades gracillima – supernákup na loňské Chrudimi

6. 1. 2013

 

Oeceoclades gracillima (Schltr.) Garay & Taylor – supernákup na loňské Chrudimi

o.-roseovariegata-1s.jpg

    

Fotografie 1:

1. + 2. Oeceoclades gracillima

3. Kresba listu

................................................................................

 

Říká se (a já to také rád používám) – štěstí přeje připraveným. I když se před každým kytkovým výletem či akcí zaříkám, že si žádné nové přírůstky domů nepovezu, skutečnost bývá pravidelně jiná. A tak i z posledního, loňského Zavírání sezóny v Chrudimi jsem si přivezl bedničku rostlinek, kromě dárků a výměn i supernákupy. Pořád je totiž Chrudim sukulentářský Klondike, kde se dají mezi tou spoustou obyčejností i vzácností najít i pravé sukulentní nuggety. Pro mě to jsou vedle „klasických“ sukulentů také například cibuloviny, cykasy a orchideje. Loni v Chrudimi jsem naplnil všechny tyto tři kategorie, a zrovna ty orchideje mě potěšily nejvíc. Ty jsem totiž kupoval až v druhé polovině akce, kdy už je takzvaně „přebráno“. A zrovna ta dnes představovaná orchidejka na mě čekala u prodejce na sousedním stole.

Koupil jsem ji se jmenovkou Oeceoclades roseovariegata. Jak jsem to psal v první větě o štěstí a připravenosti, shodou okolností máme v těchto dnech půjčenou rozsáhlou knížku o madagaskarských orchidejích (P.Cribb a J. Hermans). Tím jsem se mohl přesně zorientovat v rodu Oeceoclades na Madagaskaru (aktuálně 29 druhů z celkových 50) a zjistit, že O. roseovariegata už je nyní považována za synonymum O. gracillima. Tím jsem se také dobral i dalších, přesných informací o výskytu tohoto druhu. Ten je trochu zajímavý, známý výskyt je zaznamenán ve dvou od sebe oddělených a vzdálených oblastech – úplný sever Madagaskaru v okolí Antsiranana a pak severovýchodní pobřeží v okolí Mahajanga. Tam by se měl tento druh vyskytovat v opadavém lese a stromo-keřovitém společenství na vápencovém podloží.

Je to opět bulbózní až sukulentní zemní orchidej. Protažené kulovité pahlízy jsou nadzemní, 1 až 2cm v průměru, na nich je dvojice listů s neuvěřitelnou a těžko pojmenovatelnou barvou (jde o takovou plesnivinu), typickým znakem pro tento druh jsou silně zvlněné okraje listů a právě ono mozaikové pokrytí listů s použitím fialových a růžových malých flíčků. Je to pravděpodobně geniální maskování rostliny, kdy imituje polouschlé až zaplesnivělé opadané listí stromů a keřů, které rostou nad nimi. Sympatickým znakem této drobnější orchidejky je pomalé odnožování novými pahlízami a miniaturnost jejich květenství i květů. Můj květní stvol je do 15cm (i když v přírodě může dosahovat až 50cm) a samotné kvítky jsou kolem 0,5cm (v přírodě kolem 1cm). Opět je to záležitost pro bystrozrakého pozorovatele. Květy mají orchidejovou stavbu, jsou hnědavé, s bílo-filaovými tóny. Podle pomalosti nakvetání se dá odhadnout dlouhá doba kvetení.

Poznatků z pěstování mnoho nemám, ale už jenom podle místa původu jde o teplomilku, kterou teď v zimě netrápím ve skleníku ale mám ji v bytě na okně. V létě jí určitě prospěje nějaké bezpečné letnění v polostínu. Ona to opravdu není kytka úpalu, ale aspoň trochu ranního sluníčka ji neškodí. Na substrát asi není náročná, zajímavá je informace o vápencovém podloží. J.

Fotografie 2:

1. Květenství

2. + 3. Květ

o.-roseovariegata-2s.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Blahopřeji k nákupu

(JGr, 7. 1. 2013 14:31)

Blahopřeji k nákupu! Letos při ZAMYKÁNÍ budu při probíjení se mezi stoly mačetou pozornější pozorovatel. Jakýkoliv druh Oeceoclades bych bral hned.
A vůbec, blahopřeji i k novému Adeniu. Ten kritik na webu SPS měl asi opravu vadný výtisk. Mně se barvy jeví jako přijatelné a je samozřejmě znát, jak kvalitní byly podklady (scan dia, špatné či naopak perfektní digi-foto). Laťka byla posunuta zas o něco výš a jsem rád, že současní tvůrci Adenia jsou lepší, než jejich předchůdci (tak to doufám dopadne i v př. nového prezidenta ČR).
Zdravím a děkuji!