ZEL(e)NÉ LISTY

Mohla by to být Begonia micranthera Grisebach (1874)

Fotografie 1:

1. Begonia aff. micranthera

2. Zadní strana listů

3. Rašící hlíza

.............................................................

Tak nějak by správně měl začínat tento článek, kterým jsem se chtěla vypořádat s několika neurčenými druhy begonií, pěstovaných v naší sbírce. Jak vidíte, rozhodla jsem se pro jeden jihoamerický druh. Myslím si, že by jméno mohlo souhlasit, ale na to, abych si byla stoprocentně jistá, bych musela být jiný kádr. Možná by stačilo mít více literatury, než jsem našla já, ale nechci se na to vymlouvat. Nezbylo, než začít prohledávat web, což přineslo jen dílčí pozitivní výsledky: objevení prastaré publikace o begoniích Madagaskaru (ta se bude někdy v budoucnu hodit po nakvetení u několika mých dalších bezejmenných druhů z tohoto ostrova, nashromážděných během dlouhých let pěstování), článku o vegetativním množení hlíznatých begonií (ten také není k zahození) a docela obsáhlý cca 260 místný seznam hlíznatých begonií z celého světa (až tolik nabyl díky započtení všech druhů, poddruhů a variet), který se nakonec dost hodil.

Jedna z mých kvetoucích begonií tedy pochází z daleké Argentiny. Dosud jsem se nedostala k nějakému systematickému hledání. Teď jsem si to díky tomuto seznamu mohla hodně usnadnit.

Pokud z obsáhlého výčtu vyčlením hlíznaté druhy s původem z Argentiny a následovně vyřadím druhy, které velmi dobře znám (červenokvětá B. boliviensis), zbydou 4 druhy (B. tafiensis, B. sleumeri, B. rubricaulis, B. micranthera). To už je docela přijatelný počet na finální určování. Nemá smysl to příliš protahovat, ale nakonec se potvrdilo mé počáteční tušení, protože jsem kdysi v minulosti jméno této rostliny již jednou hledala. Velmi pravděpodobně, ovšem bez vědecké záruky, se jedná o docela variabilní druh Begonia micranthera. Variabilitu předpokládám podle množství variet, které seznam uvádí: v. fimbriata, v. foliosa, v. hieronymi, v. micranthera, v. nana, v. rhacophylla a v. venturii. Která z nich případně patří k naší rostlině už ze mě nedostanete ani pod pohrůžkou násilí...

Co se tedy dá k pravděpodobné B. micranthera dodat? Rostlina je výrazně hlíznatá , olistěné stonky rostou zpočátku vzpřímeně, později mohou polehnout. Tvar listů je úzce a nesymetricky srdčitý, okraje čepelí výrazně zubaté. Květy mají sytě růžovou barvu. Docela nepříjemným faktem je podobně jako u další argentinské B. boliviensis striktní dvoudomost, ke generativnímu rozmnožení tedy potřebujete samce a samici. Jak jsem v průběhu let zjistila, sešla se mi s trochou štěstí obě pohlaví, i když samec si vždy dává načas a vykvetá pravidelně jako poslední v době, kdy na několika samicích už květy „melou z posledního“. Se štěstím se mi podařilo jedinkrát v minulosti dopomoci B. micranthera k potomstvu, od té doby už ne, až zase letos se mi povedlo provést sprášení na poslední chvíli. Na to, jestli úspěšné, si musím ještě počkat. Jak jsem také z nouze zjistila, jde zakořenit stonkový řízek, chce to ale asi vystihnout tu správnou vegetační dobu – nejlépe nedlouho po začátku růstu. Přestože druh pochází z jihoamerického kontinentu, nemá problémy s naším střídáním ročních období a raší po začátku jarní zálivky. Musím přidat i jedno nepříjemné varování: v průběhu růstové sezóny mohou být listy a někdy i části stonků některých begónií napadeny šedavými či bělavými skvrnami, které s postupem času přispějí k celkovému opadání postižených částí. Rostliny to nezničí úplně, ale určitě je to vysiluje. Je to druh padlí, který se na rostliny přenese z některých divokých rostlin venku mimo skleník, nebo si to přinesete s dalšími rostlinami (např. kulturními Begonia tuberhybrida). Když se mi podobný problém objevil, nezbylo, než begonie postříkat chemií (poradí povolaní prodavači v zahradnických potřebách) a napadené části odstranit. Radím: pokud se vám objeví náznaky padlí na některých listech, okamžitě postižené části rostlin odstraňujte a házejte rovnou do popelnice.

S jídlem roste chuť – nedávný zájem jednoho tuzemského pěstitele mě přivedl na myšlenku sepsat po vzoru dorstenií něco komplexnějšího o více či méně sukulentních druzích rodu Begonia, které jsem za všechna ta léta pěstovala. Před dlouhými zimními večery to není až tak nereálná myšlenka. A na závěr perličku. Při hledání jsem vypátrala, že B. micranthera v. hieronymii se dostala až na argentinské známky. Pravdou je, že obrázek krásného růžového květenství této begonie o nominální hodnotě jednoho argentinského pesa bych na dopis lepila mnohem raději, než toho tuzemského pána hodnoty A s podezřele moc spokojeným úsměvem... R.

Fotografie 2:

1. Samčí květ

2. Samičí květy

3. Plody

4. Rostlina v plné síle