Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kedrostis africana

16. 8. 2014

 

Kedrostis africana (Linné) Cogniaux (1881)

k.-africana-1s.jpg

    

Fotografie 1:

1. Kedrostis africana

2. Květ K. africana

................................................

Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát o snad nejobyčejnějším kaudexním okurkovníku, co se kdy pěstoval. Tím se rozhodně nechci nijak vyvyšovat, ale chci jen říct, že nebýt přednášky o kukurbitech a informace, že jsme Kedrostis africana, pocházející z Jihoafrické republiky a Namíbie nikdy nepěstovali, asi by nebylo o čem psát. Já jsem kdysi ještě v dobách panelákových kedrostis dostala jako dárek, ale pro naprostou neskladnost několikametrových zelených částí s vykrajovanými listy jsem rostlinu musela přenechat někomu jinému.

Předloni jsme 3 kousky zatažených kaudexů K. africana dostali od Lumíra Krále, vloni už předváděly neobyčejné divy v podobě nekonečných popínavých stonků s vykrajovanými listy a hlavně množstvím květů. Jelikož se jedná o rostlinu jednodomou (samčí i samičí květy na jedné rostlině), mohla jsem sklidit na konci sezóny i oranžovočervené polokulovité plody.

Nebudu nosit dříví do lesa a popisovat, jak je k dosažení obřího kaudexu důležité poskytnout mu co nejvíc místa nejlépe ve volné kultuře nějakého záhonu - o tom by vám zase mohl povyprávět třeba šumavský pěstitel Vláďa H., který tuto metodu stále piluje k dokonalosti. U nás si musí vystačit jen s květináči, což je zase šikovné na přenášení a uskladnění v době zimního spánku.

Pro další vývoj tohoto článku je důležitý okamžik, kdy jsem se začala shánět po doprovodných fotografiích. Zjistila jsem, že je prostě nemám, vloni kedrostisy kvetly jako o život a před zimováním jsem všechny červené plody posbírala, bohužel ale nezdokumentovala. Nezbylo, než počkat na léto, kdy se na popínavém stonku K. africana objevují květy. Tentokrát jsem nenechala nic náhodě a vše snad zdárně odfotila. Květy nikterak neoslní velikostí ani barvou, ale na to jsme až na výjimky (např. rod Coccinea) u kukurbitů zvyklí. Plody se teprve vyvíjejí, jsou ve stádiu malých zelených tykviček a zčervenají až s blížícím se podzimem.

Loňská semena jsme nějak zapomněli na jaře vysít, ale i tak máme semenáčků kedrostisů značnou zásobu, protože jsme provedli výsev jiného druhu – K. leloja. Ten pochází ze severnějších či východních částí Afriky a jihu přední Asie (Jemen, Egypt, Keňa, Somálsko, Tanzánie), listy nemá vykrajované a kaudex dorůstá průměru “jen” 20 cm (na rozdíl od 50 cm u K. africana). Vyklíčila snad úplně všechna semena (a že jich bylo!) a teď nám dělá vrásky, co budeme s tou úrodou dělat. Dokud rostlinky vydrží poslušně sesazené ve třech větších květináčích, ještě to půjde, ale až si řeknou stále se zvětšujícím kaudexem o rozsazení, jsem zvědavá, kam je dáme. Leda, že by se někomu zalíbily a na dvou podzimních akcích nám od nich odpomohl...  R.

Fotografie 2:

1. Další jedinec K. africana

2. Vyvíjející se plod

k.-africana-2s.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jen myška chyběla

(Emerson, majitel Kárlštejna, 17. 8. 2014 22:39)

Když byla moje dcera malá, vždy v sobotu se těšila, až se po tréninku vrátím domů a přivedu na večeři bratra. Wilson jí totiž vyprávěl starobrazilské pohádky a nejradši měla tuhle:
Žili byli ve favele mladí manželé. Byli tak chudí, že neměli co jíst někdy i několik let. Jednou jim uragán odnesl i ten kus vlnitého plechu, co pod ním žili. Ale přinesl jakousi malou kuličku. Thiago si myslel, že by to mohlo být semeno afrického kedrostisu ze skleníku místního sukulentáře, žijícího v milionářské čtvrti za tratí. Zasel tedy semínko, a zaléval ho tajně ze svého přídělu vody, aby Adriana nevěděla. Adriana se divila, jak možné, že kedrostis roste jako z vody, když už měsíc nepršelo.
V neděli Thiago vytáhl mačetu a chtěl se pustit do porcování. Adriana ho ale zarazila, protože jíst se země se v neděli přece nesluší. Thiago mlčel, protože v neděli ještě nikdy nejedl. Popadl tedy kedrostis za nať a chtěl ho vytáhnout ze substrátu. Nějak to nešlo, ani když se připojila Adriana a její bratři, které povolala na pomoc z Chaca. Thiago tedy přivedl rodiče a sestry. Táhli, táhli, ale vytáhnou nemohli. Šel okolo tapír, tak přiložil kopýtko k dílu, ale stále nic a to se přidal i jaguár. Postupně se zapojil mravenečník, aligátor, kapybara, ara, nosál a sladkovodní delfín.
Táhli táhli až přišlo pondělí. To už se do kedrostisu mohli pustit tak jak byl na zemi. Nacpali si žaludky, bachory a volata k prasknutí, ale ještě trochu zbylo. Tak pozvali všechny chudé z favely a bohaté z centra.
No a jak to dopadlo? ptala se pokaždé moje dcera strýce Wilsona.
Dobře, odpovídal vždy Wilson. Ve vydlabaném kedrostisu Thiago s Adrianou vytyčili závodní dráhu a já s tvým tátou jsme tam jeli svůj první závod na motokárách.
Dnes už je moje dcera velká a nežije si špatně. Byla hlavní inženýrkou rekonstrukce stadionu v Riu před letošním mistrovství světa. Už víte z čeho je nová Maracaná?