ZEL(e)NÉ LISTY

                   Haworthia emelyae von Poellnitz

Fotografie 1:

1. H.emelyae v.emelyae.

2. Detail listů H.emelyae (Detail of leaves of H.emelyae).

3. H.emelyae v.comptoniana.

4. Detail listů H.emelyae v.comptoniana (Detail of leaves of H.emelyae v.comptoniana)

...........................................

Dostávám se k další „okýnkové“ havorcii, po které jsem dlouho toužila a od které se mi nakonec během posledních několika let sešly všechny oficiální variety. Vzhledem k tomu, že mi minulý měsíc jako na povel všechny variety „emelky“ bohatě nakvetly, řekly si vlastně samy o zápis do našich Zel(e)ných listů.

Dostáváme se na území Jihoafrické republiky a její provincie Západní Kapsko. Zde lze rostliny objevit v oblasti od města Uniondale přes malé Karoo až k místům západně od města Ladismith. Rostliny mají mají velice krátké prohnuté listy s ploškami – okýnky obvykle s růžovými tečkami. Formy z oblasti východně od Oudtshoornu mají obvykle zakulacený konec okýnek a jejich povrch je zdrsnělý. Druh H.emelyae má několik variet, které se vám s pomocí Eggliho encyklopedie pokusím nějak rozlišit:

Základní H.emelyae v.emelyae (někdy také pod synonymem H.picta) vytváří růžice listů do 10 cm v průměru, málokdy odnožuje a má listy otupělé, tečkované, skoro průhledné, tmavězelené, s rozptýlenými, prodlouženými malými skvrnami a drobnými hrbolky a červenohnědými liniemi. H.emelyae v.comptoniana roste v o něco větších růžicích (12 cm v průměru) a okýnka jsou jemně a výrazně mřížkovaná. H.emelyae v.major (dříve pod synonymy H.maraisii v.major nebo H.magnifica v.major) má listy zašpičatělé a hrbolky jsou na vrcholu špičaté. H.emelyae v.multifolia (uváděná též zkráceně jako H.multifolia) má už podle názvu o něco víc vzpřímených listů (25 – 30 oproti 15 – 20 u základní H.emelyae), je tedy snadno rozpoznatelná od základního druhu.

Květy H.emelyae mají bílé okvětní lístky s hnědavými, růžovými nebo zelenožlutými středovými proužky. Konce lístků jsou vyhnuté směrem ven. Po sprášení květů vznikají dřevnaté semeníky, které po dozrání od vrcholu pukají a sypou tmavá nevelká semena.

Pěstování je velice snadné, pokud dodržíme (berte to už jako takovou sukulentářskou mantru) propustný substrát, já osobně míchám v poměru 1:1:1 pemzu, kompostovku a bílý písek. H.emelyae má tlusté dužnaté kořeny a potřebuje pro ně dostatek místa. Pokud jsou kořeny v pořádku a rostlina má dostatek světla, vyklube se z ní nádherná, kompaktní kytka s růžicí barevně tečkovaných či proužkovaných listů. Pokud kořeny z nejrůznějších příčin nefungují, listy jsou scvrklé a rostlina celkově víc a víc chřadne. Hlavní růstové období havorcií je na jaře a na podzim, v tu dobu můžeme zalévat pravidelně a občas rostlinám dopřát i hnojivo. V létě se mohou některým havorciím měnit kořeny, zálivku tedy raději nepřeháníme (pro pemzový substrát to tak úplně neplatí – v něm se havorciím kořeny mění průběžně bez nějaké výrazné vlny). V zimě to chce dávat vodu s rozvahou, jen pokud může substrát zase dobře vyschnout. Na chladnějších místech (nevytápěné chodby, kaktusové skleníky) bych s vodou velmi váhala, možná ji i raději vynechala.

H.emelyae odnožuje spíš výjimečně, nezbyde tedy, než si zakoupit buď hotovou rostlinu, nebo ještě lépe semena a vypěstovat si do několika let kytku, zvyklou na naše zacházení a podmínky, které ji můžeme poskytnout. Myslím si, že H.emelyae patří k nejatraktivnějším okýnkovým havorciím a je příjemné, že dnes už ztratila pověst téměř nesehnatelného druhu.    R.

Summary:

Description and experiences with growing of Haworthia emelyae from Western Cape in RSA.

Fotografie 2:

1. H.emelyae v.major

2. Květy H.emelyae (Flowers of H.emelyae).

3. H.emelyae v.multifolia

4. Květenství H.emelyae (Inflorescence of H.emelyae).