ZEL(e)NÉ LISTY

    Grahamia vulcanensis (Aňón) G.D.Rowley (1994)

Fotografie 1:

1.+ 2. Grahamia vulcanensis

3. Květ (Flower)

4. Semeník (Ovary)

..........................................

Od roku 1984 byla tato rostlina z čeledi Portulacaceae pojmenovaná jako Anacampseros vulcanensis. G.D.Rowley o deset let později dle mého názoru jen a jen správně americké a australské „anakampserosy“ přejmenoval na grahamie. Představím vám tedy v pořadí třetí rostlinu tohoto maličkého rodu na stránkách ZL – G.vulcanensis.

Pokud byste byli zvědaví, kde ji lze v přírodě nalézt, museli byste za ní až do argentinských provincií Salta a Jujuy, případně do těch částí Bolívie, které sousedí s Argentinou. Roste zde docela vysoko, v nadmořských výškách kolem 2000 m.n.m..podobně jako další grahamie má pod zemí ztloustlé kořeny a nad zemí poléhavý stonek s několika větvemi do 15cm délky. Listy jsou masité, oproti G.kurtzii, rostoucí v podobných oblastech, poměrně velké (až 2cm), oboválného či lopatkovitého tvaru se zakulacenou špičkou. V paždí listů můžete objevit několik kratičkých vlasů. Květy vykvétají jednotlivě na vrcholech stonků či opět v paždí listů. Květní stopka je kratičká (do 1mm) a barva korunních lístků růžová až karmínová. Pokud si chcete květ prohlédnout či vyfotit, musíte mít štěstí, protože se plně otvírá většinou jen jediný den a ještě k tomu na krátkou dobu. Naštěstí jednotlivé květy nakvétají postupně, s trochou štěstí se pracujícímu člověku může zadařit nějaký ten otevřený květ o víkendu zahlédnout. Hnědavé semeníky jsou rovněž téměř přisedlé, semena holá, rezavě hnědá.

Už dříve jsem si vyzkoušela, že mexická G.coahuilensis a argentinská G.kurtzii přežívají zimu bez problémů, aniž by přišly o nadzemní části, G.coahuilensis přezimuje celá a u G.kurtzii zůstávají pouze holé stonky. Trochu mě zamrazilo, když u prvním rokem pěstované G.vulcanensis na podzim zmizely i stonky a zůstaly z nich jen krátké pahýly. V duchu jsem si říkala, že to kytka nemůže nasucho přežít a vidíte – přežila. Pahýly bez problémů obrostly u všech rostlin novými větvemi a v současnosti už mají několik nových listů. Pravda, párkrát za zimu jsem je při slunečných dnech pro jistotu maličko zakápla, abych pro ně náhodou nadobro nepřišla.

Jak vidíte, rostlinu by šlo bez problémů pěstovat třeba spolu s kaktusy, jen bych jí asi dopřála alespoň minimum světla, protože rostlina může podobně jako holé stonky tylekodonů i tím malým nadzemním zbytkem stále asimilovat. Je to však jen moje domněnka a na tomto místě vám slibuji, že další zimu vyzkouším na jedné rostlině zimování v tmavém sklepě, daleko od světla u okénka. Pokud to rostlina přežije, může s klidem doprovázet své pichlavé argentinské sukulentní kolegy, stejně jako tomu je v její vzdálené domovině. R.

Summary:

Description and experience with growing of south- american Grahamia vulcanensis from family Portulacaceae.

Fotografie 2:

1.+ 3. Grahamia vulcanensis

2. Květ (Flower)

4. Nové stonky na začátku růstové sezóny (New stems in the start of growing seassion)