ZEL(e)NÉ LISTY

Euphorbia misera Benth. (1844)

Pamatuji si tu scénu jako živou. Před týdnem na burze v Pardubicích okolo svižným krokem prochází náš dobrý známý pěstitel, vyhledávající podobné šílenosti jako my dva s Jirkou a v ruce nese velký květináč s několika štíhlými dřevinami. Poznávám okrouhlé lístečky a ptám se: misera? Nemyslím tím nic urážlivého, on by si to ani nezasloužil, protože ho vždy rádi vidíme, myslím tím jeden krásný dřevnatý pryšec. S radostnými světýlky v očích přitaká a já mám spolu s ním radost, že tyhle zajímavé rostliny, kterých se někdo asi s těžkým srdcem vzdal, skončí v rukou šikovného a znalého pěstitele. „Vždycky jsem ji chtěl a teď ji konečně mám“ odpoví a prodírá se dál davem. Moc mu to přeju, protože sama jsem rostlinu tohoto druhu dostala před rokem jako dárek poté, co jsem si postěžovala, že mi jiná předchozí (a podstatně menší) nepřežila zimu.

Letos na jaře jsem ji přesadila a v létě začala na konci hlavní větve kvést. Cyathia jsou nenápadná, se zeleným středem (může být i hnědý), ale proto se tento druh nepěstuje. Hlavní ozdobou je pokroucený kmínek s odlupující se borkou a již zmíněné okrouhlé lístečky, které po přisušení snadno opadávají. Přírodní domovinou Euphorbia misera (misera znamená bídná, chudá) je poloostrov Baja California, Sonora a pobřeží jižní Kalifornie, kde se vyskytuje jako nevysoký keřík (od půl do jednoho metru). Zde si vysloužila místní jména Pobřežní pryšec nebo Skalní pryšec. Na původních lokalitách se dosud vyskytovala v hojném počtu, což dnes už v důsledku rozvoje zemědělství a pobřežní zástavby není tak samozřejmé.

Jistě existují cestovatelé, kteří se s tímto druhem setkali v přírodě a mohli by vám o ní říct mnohem víc, ale já myslím, že na seznámení (alespoň povrchní) to stačí. A protože dalších dřevnatých pryšců z různých koutů světa pomaličku v naší sbírce přibývá (nemůžeme odolat), máte se na co těšit. A nebo taky ne :).

R.