ZEL(e)NÉ LISTY

Euphorbia mahabobokensis Rauh (1995)

Fotografie 1:

1. Listy E. mahabobokensis

2. Samčí cyathium

....................................................................

Úmysl napsat něco málo o další rostlině z naší sbírky mě donutil hrábnout po delší době hluboko do naší kytkové knihovny a najít si tam podrobnou mapu Madagaskaru. Potřebovala jsem najít výskyt endemické Euphorbia mahabobokensis, druhu podobného známější a hlavně ve sbírkách běžnější E. hedyotoides. Jelikož jsem na Madagaskaru nikdy nebyla a v mé paměti se toho udrží míň, než bych potřebovala, bylo třeba ověřit, kde leží Sakaraha forest, oblast, kde je možné E. mahabobokensis v přírodě najít. Ani mě moc nepřekvapilo, že je to suchý jihozápad ostrova se sporadickými srážkami jen v krátkém období v roce. Rostliny zde musejí být přizpůsobené k přežití v delších obdobích bez přísunu vody. V případě naší euforbie je to díky ztloustlé bázi nad kořenem, ostatní části je rostlina schopná obětovat. Stonky většinou zůstávají, větve mohou odeschnout a nedužnaté listy opadávají vždy.

Právě tvarem a vzhledem listů se dá E. mahabobokensis okamžitě odlišit od E. hedyotoides, na rozdíl od čárkovitých jednobarevných listů má E. mahabobokensis listy oválné, na jemně zvlněných okrajích lemované červenou linkou. Stejné u obou madagaskarských sestřiček je to, že jde o rostliny dvoudomé, k získání semen tedy potřebujete samce a samici. Zda se rostliny E. mahabobokensis mohou během života rozhodnout změnit pohlaví, jako tomu je u její příbuzné, netuším, na to jsou mé rostliny příliš mladé. Cyathia jsou nevýrazná, žlutozelená.

Jméno rostlina dostala podle města Mahaboboka, ležícího v oblasti výskytu. V přírodě se dají rostliny tohoto druhu najít jako stromky do 1 metru výšky, báze mohou narůst do pěkně zakulaceného tvaru. V květináčové kultuře se kaudexíky u semenáčků většinou všelijak pokroutí a nebývají tak vzhledné, jako u rostlin v přírodě. Zakulacený kaudexík jsem viděla jen u letitých rostlin Sváti Ryby, který je nakoupil v zahraniční pěstírně. Z těchto matečnic také podle mne pochází většina semenáčků, dostupná na našich burzách. Sváťovi se stále daří rostliny takto generativně množit, což je skvělé vzhledem k tomu, že přes zimu není úplně snadné mladé semenáčky udržet. Chtějí malé nárazovité dávky vody i během zimního klidu, jinak hluboce zaschnou a ne vždy se po zimě probudí. To mi připomíná nutnost překontrolovat, jak letošní zimu snášejí obě naše mladičké rostlinky, protože jsem díky dlouhotrvající inverzi nad západem Čech vodou v poslední době hodně šetřila. R.

Fotografie 2 - Euphorbia mahabobokensis