ZEL(e)NÉ LISTY

Echeveria quitensis (Kunth) Lindley (1852)

Fotografie 1:

1. Echeveria quitensis

2. Srovnání rostlin: vlevo 2 x E. quitensis v. sprucei, vpravo list E. quitensis

3. Dvě různé E. quitensis v. sprucei

...............................................................................................................................................

Dokonce i v těchto dnech s nejkratším denním světlem u nás ve skleníku kvetou kytky. Zarputile se hlásí o svých pár minut slávy, přestože okolní podmínky jsou nehostinné – světla málo, teploty nízké a vody je jak šafránu. Možná i současný mix těchto tří veličin dopomáhá některým rostlinám k nastartování procesu kvetení. U rostlin se zimním režimem na kvetení není nic divného, ty letní asi dostanou nějaký impuls a „jdou na to“. Dalším důležitým faktorem je polokoule, ze které daný druh pochází. Někteří „jižňáci“ si zarputile drží převrácený rytmus a trochu je podezírám, že by s nimi nehnulo ani to, že by od vyklíčení rostly u nás na naší severní polokouli.

Echeveria quitensis je případ onoho zarputilce z jižní polokoule, který bez ohledu na okolní podmínky nasazuje květenství vždy okolo podzimních měsíců. Nakvétá poměrně dlouho, doba od prvních náznaků květenství mezi listy k dokvetení posledního nejvyššího květu a k následovnému dozrání plodů se počítá na dlouhé měsíce. Alespoň tedy u variety sprucei. Zkusme to tedy vzít hezky od začátku.

Echeveria quitensis je mezi pěstiteli nepříliš rozšířeným druhem, pocházejícím z jihoamerického Ekvádoru a Kolumbie. Ke mně shodou okolností postupně doputovaly tři různé E. quitensis. Ta první, původně bezejmenná, je asi nejhezčí z nich. Vytváří sice časem docela vysoký stonek (listy na stonku rostou řidčeji, než u jiných echeverií), ale jde bez problémů zkracovat odřízkováním terminální růžice. Glaukózní listy svítí jasnou, téměř bílou barvou s růžovými tóny na okrajích a ze spodní strany. Dalším výrazným znakem je zřetelný kýl ze spodní strany listů. Květenství je docela vysoké, glaukózní květy září jasně růžovooranžovou barvou. Sprášit květy není žádný problém, snadno se vytvoří nevelká semena, která, doufám, budou klíčit (chystám se k výsevu). Dalo se v literatuře snadno dohledat, že tato E. quitensis není základní typovou E. quitensis, ale že to je roku 1936 ustanovená varieta sprucei.

Touto varietou je i druhá rostlina podobného vzhledu (údajně snad pocházející přímo z Ekvádoru), jen s tím rozdílem, že listy jsou delší a více modrozelené. Listová růžice je tudíž mohutnější. Květenství je také mohutnější, jinak je vše podobné.

Třetí rostlinu jsem dostala jako odlomený list, který bez problémů zakořenil a nyní je z něho plnohodnotná rostlina asi s 5 hlavami. Listy jsou mírně odlišné od v.sprucei, chybí jim onen výrazný kýl ze spodní strany. Rostlina dosud nekvetla, přeci jen měla proti dalším dvěma rostlinám handicap počátečního růstu.

Je vidět, že druh E. quitensis je docela variabilní. Má ještě jednu zajímavou vlastnost – chutná českým housenkám. Na listech mohutnější E. quitensis se letos koncem jara zničehonic objevily podivné otvory i s kopečky zpracované hmoty vedle. Zelené housenky už byly pěkně vypasené, schovávaly se mezi listy u stonku, takže zběžnému pohledu dlouho unikaly. A protože jsem měkkosrdcatá, neskončily rozmačkané na kaši, jednoduše jsem je naházela do trávy k plotu, ať si najdou jiný švédský stůl. Dnes už bych asi zjišťovala, kterého motýla je to potomstvo a kdyby náhodou to byl motýl zajímavý, možná bych tam jednoho až dva strávníky nechala dojít až do zakuklení a kuklu pak nechala vylíhnout doma.

Prokousané listy jsou už dnes odeschlé a na těch nejmladších zbylo jen pár stroupků. Zbývá už jen počkat si na květenství u základní E. quitensis, aby se dalo porovnat s varietou sprucei. Jediným problémem u tohoto druhu může do budoucna být jen více jak půlmetrový stonek, kterým vyhrožuje encyklopedie, věnovaná čeledi Crassulaceae. Nezbyde, než rostliny zasadit do větší nádoby, ve které by se pak nekácely do stran. Jinak zvláště varieta sprucei vzhledově naprosto nemá chybu, nejde mezi dalšími echeveriemi přehlédnout. Je vidět, že po E. peruviana a po E. quitensis můžeme do budoucna očekávat další zajímavosti z kontinentu na jih od Panamského průplavu. R.

Fotografie 2:

1. Kvetoucí E. quitensis v. sprucei (glaukózní forma)

2. Květenství E. quitensis v. sprucei (tmavší forma)