Echeveria agavoides aneb když se v Mexiku urodí
Echeveria agavoides Lemaire (1863) aneb když se v Mexiku urodí
Fotografie 1 - Echeveria agavoides, Salitrera, SLP, Mexico
.................................................................................................
Mám dojem, že to bude za chvíli přesně dva roky, co se shodou náhod na jedné klubové výstavě kaktusů a sukulentů objevilo v prodejní části několik rostlin z různých rodů čeledi Crassulaceae, pocházejících ze stejné lokality v mexickém státu San Luis Potosí. Většina z nich byla bez druhových jmen, přesto jsme si koupili úplně všechny, krásný kompaktní rozchodník dokonce hned ve čtyřech exemplářích. Tak, jak postupně všechny nakvetly, podařilo se dourčit jména: drobné sedum s tlustými stonky a s tmavozelenými soudečkovitými listy jako Sedum furfuraceum a vzrůstnější keřík se sivými lopatkovitými listy a žlutými květy jako Sedum palmeri. Obě rostliny už znáte ze stránek ZL. Třetí rostlinou z této lokality byla Echeveria agavoides, což bylo od počátku jasné podle typického vzhledu klínovitých listů s červenavou špičkou na konci v růžici asi 8cm velké (maximální velikost je kolem 15cm v průměru, i když encyklopedie uvádí i růžice až 35cm velké). Tento druh roste kromě San Luis Potosí ještě ve státu Hidalgo, Guanajuato a Durango. Rostlina se za ty dva roky téměř nezměnila, snad jen listů malinko přibylo (dospělé rostliny mají kolem 20 listů). Je obdivuhodné, s jakým minimem vody a substrátu si za tu dobu vystačila. Její pěstování patří mezi bezproblémové, zvlášť, když šetříme s vodou (v zimě obzvlášť) a rostlina má dostatek světla.
Letos koncem zimy se ukázalo, že se konečně pochlubí i svými květy – mezi listy se objevily náznaky dvou nových květenství. Lodyhy narostly asi do 25cm výšky a brzy se začal otevírat jeden růžovožlutý květ za druhým. V současnosti je většina nevelkých květů odkvetlá a otevřené jsou už jen ty skoro na konci.
E.agavoides patří mezi slušně variabilní druhy, takže ji možná také znáte v jiných formách, než v té, kterou pěstujeme v naší sbírce. U některých forem chybí červená barva na koncích listů, některé mají listy trochu tmavší, protože červená pokrývá větší plochu, než u základní formy. Této variability se využilo pro záměrnou selekci, takže vzniklo několik kultivarů. Podle encyklopedie je to například kultivar „Corderoy“, který má více listů menší velikosti a šedavé barvy, kultivar „Ebony“ s šedozelenými listy a tmavěpurpurovou (až černou) barvou na okrajích a špičkách listů, „Multifida“s tmavěčervenými okraji či kultivar „Prolifera“, který má přes 30 listů zelenožluté barvy.
Kultivary necháme těm, kteří hledají krásu rostlin v jejich barevném provedení, vyselektovaných tvarových formách a je jim jedno, jakého je rostlina původu. I to je cesta pěstování rostlin, stejně jako je další možnou cestou upřednostňování čistých botanických druhů s ověřeným původem. Nechme každému svobodnou volbu cesty, kterou se chceme vydat a nezatracujme ty, kteří si zvolí jinou, odlišnou od té naší. My s Jirkou jsme si zvolili tu druhou, bez umělých zásahů člověka a velmi nám jí usnadňují botanické poklady, které se občas objevují na výstavách, sukulentních burzách i v nabídkách velkoprodejců. Mezi tyto poklady v tomto případě patřila i výše popisovaná krásná Echeveria agavoides z lokality Salitrera. R.
Summary:
Description and experiences with growing of Mexican Echeveria agavoides from family Crassulaceae.
Fotografie 2:
1. Echeveria agavoides
2. + 3. Květenství (The inflorescence)
