ZEL(e)NÉ LISTY

Dorstenia cuspidata Hochst. (1844)

Foto 1: Dorstenia cuspidata v. brinkmaniana

Rod Dorstenia je plný neuvěřitelně variabilních rostlin. Pustit se do popisu některých druhů je doslova a do písmene jako pouštět se na tenký led. V minulosti jsem si to vyzkoušela u nejznámějšího druhu D. foetida, na paty mu „šlapají“ další: D. hildebrandtii, D. barnimiana, D. buchananii, D. benguellensis, D. zanzibarica, vlastně už i D. gigas a tak bychom mohli ještě chvíli pokračovat. Tak tedy za všechny tyto pestré druhy vybírám pro tentokrát druh D. cuspidata.

Jeho variabilita kromě jiného určitě souvisí s rozsáhlým areálem, na kterém se vyskytuje: západní, centrální, východní až severovýchodní Afrika a dokonce také Madagaskar. To dává rostlině do vínku velké množství biotopů, ve kterých se může vyskytovat- od skalnatých míst, přes keřovité savany až třeba po souvislejší les. Ve většině případů (až na jednu formu v. preussii, která má jen ztloustlé podzemní výběžky) tento druh vytváří podzemní hlízy (až do průměru asi 7cm), které umožňují rostlinám přežít případné suché periody bez zelených nadzemních částí. Nadzemní části - vzpřímený stonek (jeden či více) a kopinaté listy jsou lysé, květenství - hypanthium s menší středovou částí a různě dlouhými okrajovými výběžky.

Podle starší literatury existuje několik variet, odlišných hlavně výskytem v různých částech Afriky a pak menšími rozdíly ve vzhledu a velikosti rostlin: základní v. cuspidata, dále v. brinkmaniana, v. humblotiana, a výše zmíněná v. preussii. Nakolik jsou dnes platné, nevím, je to každou chvíli jinak. Pravdou je, že rostlin se jmény D. cuspidata či nějakou její varietou se mi za 20 let pěstování sešlo několik, většinu z nich si můžete prohlédnout na přiložených fotografiích. Madagaskarská D. cuspidata je oproti africkým druhům spokojená i ve větším vlhku (které u mě nemá), přesto dokáže naší zimu přežít v zataženém stavu. Další D. cuspidata, nakoupená jako velká hlíza variety brinkmaniana si u nás nemohla dlouho zvyknout, první zelené stonky ukázala i se zálivkou až asi po 2 letech. Vloni k zmíněným druhům přibylo několik hlíz základní D. cuspidata, ty se však zatím moc nepředvedly.

Pěstování je podobné jako u dalších hlíznatých druhů: od podzimu do jarních „zmrzlých“ spolu s dalšími druhy putují D. cuspidata na okenní police nad topením v domu, zálivku postupně omezuji, až stonky zavadnou a hlízy musí čekat na další vodu až do jara. V druhé půlce května se dorstenie stěhují do foliovníku, kde se mi po celé léto osvědčilo lehké přistínění záclonou, aby se listy hned nespálily. Letní zálivka podle počasí, určitě častější a hlavně při dešti. Vyplatí se častá kontrola kvůli vlnatce, kterým nepříjemně aromatické zelené části dorstenií překvapivě hodně chutnají.

Nedalo mi to a ještě jsem dohledala, co znamená druhové jméno rostliny, takže vězte, že cuspidata je „dlouze zašpičatělá“ a myslím si, že to asi souvisí s tvarem hypanthií této rostliny, ale kdo ví…

R.

Foto 2: Dorstenia cuspidata, Madagascar

Foto 3: Různé D. cuspidata