ZEL(e)NÉ LISTY

Cyanotis lapidosa E. Phillips 1928

Docela rozšířená mezi sukulentáři, a koneckonců i mezi kaktusáři, je drobná komelína Tradescantia navicularis, dnes už Callisia navicularis (také jsme o ní už psali). V čeledi Commelinaceae jsou však i další pro sukulentáře zajímavé rody i druhy. Jedním z nich je rod Cyanotis a z něj dnes představená Cyanotis lapidosa (význam latinského druhového jména = skalnatý, kamenitý). V přírodě roste hlavně ve východních provinciích JAR (KwaZulu Natal, Limpopo, Mpumalanga a další) a okolních zemích – Mosambik, Zimbabwe, a Lesotho (Eswatiny).

Je poněkud stínomilnější, roste pod jinou vegetací a ve skalních štěrbinách (odtud její jméno). Je to v podstatě plazivka, která se rozšiřuje hlavně zakořeňováním odeschnutých výhonků. Je pohledná a to jak svými plstnatými listy, tak i zářivě modrými květy. Kopinaté listy 10-15cm dlouhé jsou rozesety po výhoncích a na jejich koncích tvoří růžice. Listy jsou v zásadě lehce sukulentní, pevné a z obou stran pokryté jemným semišem chloupků. Za vlhka jsou více zelené, za sucha jsou stříbřité, zespoda s červenavými tóny. Okraje listů jsou brvité.

Z paždí listů vyrůstají zajímavá květenství, typická pro tento rod a vlastně i celou čeleď. Je to v podstatě modrý chomáček se žlutými tyčinkami. Květy nemají dlouhého trvání, zato jich je vždy větší množství otevírající se postupně.

Pěstování je sukulentně základní, ne přímý úpal, v létě více vody, v zimě patřičně méně. Dobrou vlastností je, že zvládá i hodně suché zimování, kdy některé jiné komelíny mně to nedaly, ale zrovna tahle na jaře dobře znovu obrazila. Vzhledem k delším výhonům je možné ji pěstovat převisle, což je pro někoho lákavá kultura.

Víc toho dnes asi nedám, přece jen tenhle druh nepěstuji dlouho. Obhlížel jsem ale další květináče s příbuznými a méně známými druhy a tak čtenáře ZL zřejmě čekají další položky z čeledi Commelinaceae. Jenom je to asi vhodné prokládat, takže co třeba příště nějakou cibulku?

J.