Jdi na obsah Jdi na menu
 


Crassula nemorosa

19. 4. 2008

Crassula nemorosa  (Ecklon & Zeyher) Endlicher ex Walper

Obrazek

 

  

Fotografie 1:

1. Crassula nemorosa

2. Kulatá hlízka (Globose tuber)

3. List (Leaf)

4. Nová větev stonku (New branch of stem)

.............................................................................

Omlouvám se za tu spoustu jmen v názvu článku, ale když už jsme s touto „autorizací“ popisu druhu začali, nezbývá  než pokračovat. Ono to úplně tak zbytečné není, my si tím ověřujeme, že zmíněná kytka skutečně právoplatně existuje, jak se vlastně správně píše a často se nechá i vystopovat přejmenovávací historie různých původních a přechodných jmen. Bohužel ani to dnešní jméno nemusí znamenat definitivu, pracovití profesionální botanici za pomoci moderních metod neúnavně bádají a přejmenovávají dál. To jen tak pro pořádek, kytkám je to samozřejmě jedno.

Tenhle werbář bude trochu netradiční. Většinou píšeme o kytkách, které už nějakou dobu pěstujeme a máme s nimi tím pádem i nějaké vlastní, ověřené zkušenosti. Dnes tedy jinak. Nedá mi, abych nepředstavil jednu rostlinu, která se u nás ještě ani neohřála, i když zrovna ona toho tepla asi zase tolik nepotřebuje. Když jsem poprvé tento nezvyklý sukulent před třemi týdny uviděl, považoval jsem jej dokonce zdálky za nějaký divný lišejník s třepetavými lístky. Když jsme jej nakonec prostudovali blíže, zjistili jsme, že jde o nám neznámou krasulu a skončilo to nákupem. Teprve po nakouknutí na web jsem zjistil, o jakou prapodivnost jde a jak se asi bude pěstovat.

Takže je to geofytická, čili podzemní hlízu mající, Crassula nemorosa, jejíž latinské druhové jméno „nemorosa = hajní“ mnohé naznačuje. To co jsem léta tušil, totiž že i v rámci rodu Crassula jsou hlíznaté druhy, jsem nyní držel v ruce. Věděl jsem, že v knize J. Gratiase o kaudexech je zmínka o Cr. capensis  a Cr. umbella jako o zástupcích této skupiny. Ale protože jsem měl zkušenosti s jednou údajně hlíznatou Crassula sp. Herzogville, která mi nikdy hlízku nevytvořila, byl jsem poněkud skeptický. Opatrně jsem poodhrnul substrát pod spodním patrem lístků nové Cr.nemorosa a na konci slabého bílého jakoby kořínku (ale spíš podzemního stonku) byla opravdová hlízka! Sice malá, ale byla. Oj, to bylo ve skleníku radosti.

Jak je z tohoto vyprávění jasné, zkušenosti z pěstování jsou veskrze nulové, jenom se nechají vypozorovat ze vzhledu kytky a několika kusých informací v literatuře nějaké základy. Cr. nemorosa neroste v hájích, ale v hornatých oblastech Kapska (severního, západního i východního), ve štěrbinách odvrácených od přímého slunce. Je to zimní záležitost se zimním kvetením. Rostlina odnožuje do trsíků, ve kterých lépe udržuje potřebné mikroklima. Stonky jsou vzpřímené, někdy větvené, vysoké až 15cm, nesou několik párů sukulentních listů čočkovitého průřezu, oválného tvaru a zajímavého povrchu. Po obvodu horní strany listu najdete několik pravidelně uspořádaných důlků. V místě, kde vyrůstají listy, se tvoří bambulkovitý útvar, možná i základ příští cibulky. Květy jsou klasické krasulovité – drobné, bělavé a vyrůstají na vrcholcích stonků nad posledním párem listů. Jak se bude chovat rostlina přes léto, lze jen odhadnout,. Pravděpodobně dojde k zatažení nadzemních částí a rostlina přečká horké období nasucho někde ve stínu. Zřejmě přitom dojde i k růstu podzemní hlízky, která pak na podzim umožní ze svých zásob vyrazit novým stonkům.

Půjde určitě o miniaturu, rostlinu rostoucí přes zimu v malém trsu na stanovišti s nižší teplotou a menším osluněním. Tedy něco ideálního pro zimní zahradu s inverzní počasím našich zim. Hlavní ale je , že se nám otevřely nové obzory a bude zase co shánět, protože geofytních krasul je podle Eggliho encyklopedie asi půl tuctu druhů. (Snad tedy pokračování příště.)   J.

Summary:

Description of our new plant - geophytic Crassula nemorosa from South Africa.

Fotografie 2:

1. Květy (Flowers)

2. Listy (Leaves)

3.- 4. Detail květu (Detail of flower)

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář