ZEL(e)NÉ LISTY

Commiphora sp. aff. schimperi (O.Berg) Engl. 1883

Zhruba asi před rokem a čtvrt jsme navštívili největší českou sukulentářskou pěstírnu a prodejnu a zařízli jsme tam už tradičně pěkný účet. Mezi pořízenými lahůdkami byly i dvě východoafrické dřevinky – jedna zakoupená jako dárek k šedesátinám a druhá, mírně nepovedená (aby nám to nebylo líto) pro nás do sbírky. Obě nám připadly báječné, sice ještě neolistěné, ale v nadějném pozimně-předjarním stavu. Měly na jmenovkách jméno Commiphora sp., Dodoma prov. Tanzania, takže jsme věděli, že budou následovat pokusy ji dourčit.

Loni jsem si počkal, až se obě olistí a trochu si je sestříhal a potvaroval (pár větviček i zakořenilo). Ta šedesátková odputovala k oslavenci a ta naše se spokojeně usídlila na plném odpoledním slunci. To jí evidentně svědčilo a obalila se drobnými zubatými lístky. U některých hlubších řezů trochu zakrvácela lepkavou mízou, ale zvládla to a výsledek mi za to stál. On totiž ten náš exemplář byl trochu zvláštní tím, že nešlo o klasický stromek s axiálním kmenem, ale o povysazený kořenový pařízek, který na svém (zřejmě ulomeném) vrcholu několikanásobně obrazil novými větvemi (snad to bude na fotkách vidět).

Takže hurá k té mojí amatérské určovačce. Provincie Dodoma leží ve střední Tanzánii a většinově patří do polosuchého centrálního plateau, charakterizovaného akáciovo-komiforovým porostem. Prostě v této části Tanzánie roste pět druhů komifor, z nichž tři lehce aspirují na našeho bezejmence – C. africana, C. abyssinica (někdy i habessinica) a C. schimperi. Nejvíce (aspoň podle popisu a většiny fotek na netu) se mi jeví C. schimperi (s hladkými, lesklými a zubatými listy), která má ale hodně blízko k C. africana (která je má ale listy matné až sametové). Ale ono to určení je stále takové plovoucí, je to prostě skupina komifor s podobným habitem a malými rozdílnými detaily, jenom ta vytypovaná schimperka má devět (!) synonym, takže kdo ví?

Tak něco k vlastní rostlině – v přírodě je to stromokeř, který má dorůstat až do 4m, ta naše je pochopitelně nízká s asi 2cm kmínkem (původně kořenem). Celkem dobře se větví a obráží i ze starého dřeva, lístky jsou drobné, po třech na koncích větviček a mají zoubkaté okraje (významný znak). Rostlina zvládá přísušek, miluje přímé slunce a zcela jistě nesnáší nízké teploty v kombinaci s vlhkým substrátem. Takže ideální cyklus – v létě zálivka a ven na slunce, na podzim za sucha domů do tepla. Tím pádem je opadavá a zvládá i zimování bez přímého světla.

Substrát hodně propustný, párkrát za rok přihnojit a čas od času přistřihnout. Za nás hodně dobrá sukulentní bonsajka.

J.