Ceropegia linearis ssp.woodii a ssp.debilis - polovina kvarteta
Ceropegia linearis ssp.woodii H.Huber a ssp.debilis H.Huber – polovina kvarteta
Fotografie 1:
1.+ 2. Ceropegia linearis ssp.woodii
3. Hlízky na stoncích (Tubers on stems)
4. Květ (Flower)
...........................................................
Pro spoustu lidí, kterým sukulenty učarovaly na celý život, bývá na počátku jejich poznávání tohoto různotvarého světa jedna zvláštní a nadmíru zajímavá rostlina. Je to hlíznatá, plazivá ceropegie s různými tvary listů, nejčastěji buď srdčitými, nebo naopak čárkovitými - Ceropegia linearis. Přesto, že by to člověk na první kouknutí na dvě nejčastěji pěstované „záclonovité“ ceropegie neřekl, jde opravdu o dva poddruhy jedné kytky. Celkem je těchto sestřiček podle posledních encyklopedií celé kvarteto – ssp. linearis (Mozambik a JAR), ssp. debilis (Malawi a Zimbabwe), ssp. tenuis (JAR) a nejznámější ssp.woodii (JAR,Zimbabwe a Keňa). Jde tedy taxonomicky o celý komplex navzájem příbuzných rostlin s botanickými předěly, z nichž v některých zcela upřímně nemám příliš jasno. Nejvíc se pěstitel (kterého to trápí,což není zase každý) doví o konkrétní rostlině jejím pozorováním po celé vegetační období, fotodokumentováním a pak porovnáváním s literaturou a specializovanými weby. U těchto dvou z názvu článku jsem si však jejich jménem poměrně jistý, ve třetím případě na konci textu se zmíním o třetí mnou pěstované ceropegii, která asi také do tohoto komplexu patří, s jejím zařazením si však zatím nevím rady.
Já jsem se s C. linearis ssp. woodii poprvé setkal v jedné malé a docela tmavé kanceláři na okně u paní sekretářky ve svém druhém zaměstnání. To, co přitáhlo moji zcela laickou pozornost, byly jakési korálky-bambulky-hlízky, navlečené na tenkých nitích propletených výhonků s malými srdčitými lístky. Paní sekretářka stejně jako já netušila o jakou kytku vůbec jde, jenom mi řekla, že snese skoro všechno a jde snadno množit právě z těch vzdušných hlízek. Jak to dopadlo, asi každý tuší, začal jsem pěstovat svojí první hlíznatou ceropegii – Ceropegii woodii.
Pak jsem se s ní potkával už poměrně často – na výstavách sukulentů, ve sbírkových sklenících i na parapetech bytů a pracovišť. Časem k ní právě přibyla i ona úzkolistá forma, správněji poddruh debilis, což je sice humorné jméno, ale v latině znamená „chudé, tenké“, zřejmě ve vztahu k tenkým lístkům, či slabému stonku. Na to, jak jsou obě tyto rostliny zajímavé, jsou také až příliš rozšířené a tím i časem jakoby zevšední. I já jsem o ně několikrát přišel, tu nějakým škůdcem, hnilobou, nebo jen svou nevšímavostí. Vždy jsem se pak radoval, když se mi znovu odněkud dostala zpět do rukou. Když jsem se před časem rozhodl tuhle skupinu hlíznatých ceropegií u sebe posílit, dostala se dokonce na výsluní mého zájmu, jako základ budoucí kolekcičky.
O C. woodii, respektive C. linearis či C. debilis se píše v úplně každé knížce o sukulentech. Je to prostě základní sukulent, přestože má spoustu specifik a nezvyklostí. Jako jeden z mála lijánovitých sukulentů se nepopíná ale jen plazí, a je-li umístěn někde „nahoře“, krásně hustě převisá svými olistěnými výhonky a vytváří až husté záclony. Právě na těchto výhoncích se pozná, jak je kytka pěstovaná, kolik má sluníčka, zálivky, výživy. Dole, tedy vlastně nahoře v květináči je vlastní hlavní hlíza, která dorůstá i celkem překvapivých rozměrů, z ní po celém povrchu kromě temene vyrůstají drátovité kořeny. Na temeni se pak objevují výhonky, na kterých rostou protistojně páry listů. Ty jsou zejména u C. woodii velmi ozdobné – viz foto. Druhou ozdobou jsou pochopitelně „svícníkové“ květy, které vyrůstají v létě ve velkém množství. Protože ne vždy je rostlina úspěšná směrem k opylení a semenům (ono to není jednoduché ani pro opylovače – mušky, které se musejí probojovat až do úplného nitra úzkého květu), vymyslela si pomocný aparát k vegetativnímu množení. Tím jsou ony vzdušné hlízky (tvořící se v místě růstu listů a květů), které přitáhly moji pozornost před dlouhými lety. Pokud přijde tato hlízka do kontaktu se substrátem (ať už jakýmkoliv mechanismem), bez problémů zakoření a dává vznik nové samostatné rostlině. Další vlastnosti hlíz některých ceropegií ( po pravdě hlavně C.woodii nebo C.debilis), tj. rozptýlených růstových pletiv, se využívá při řízkování obtížně pěstovatelných stapeliovitých zástupců. Na jejich zakořeněné hlízy se velmi úspěšně roubují řízky choulostivějších asklépek, které jsou pak sice „na cizích kořenech“, ale na kořenech odolných a výživu dodávajících.
K pěstování nemám žádné specielní poznatky, je to asklépka takže pozor na červce, hlavně na vlnatku, substrát určitě propustnější, v létě ve vegetaci zalévat častěji a občas přihnojit, v zimě s vodou šetřit. Tyhle dvě ceropegie nezatahují, ale v zimě přece jen odpočívají , na jaře je lze hluboce sestřihnout pro odstranění bezlistých výhonků. Je lepší si je trochu pojistit několika odnožemi, protože někdy může dojít k překvapivému napadení hlavní hlízy hnilobou a to je potom velmi rychlý proces.
Na závěr se jen zmíním o jedné zatím u mě taxonomicky
plovoucí ceropegii, kterou jsem získal se jménem Ceropegia hastata. Dle
literatury má jít o synonymum Cer.linearis ssp.woodii. Ta moje rostlina
k ní vzhledově má dost daleko, je částečně ovíjivá, ale květem je jakž
takž podobná. Teoreticky může jít třeba o nějakou formu C.linearis ssp.woodii, či
třeba o poddruh linearis nebo tenuis, anebo je to úplně jinak……J.
Summary:
Description and experiences with growing African Ceropegia linearis ssp.woodii and ssp.debilis from family Apocynaceae.
Fotografie 2:
1. Hlíza (Tuber)
2. Květ (Flower)
3. Stonky a listy (Stems and leaves)
4. Ceropegia linearis ssp.debilis
Fotografie 3:
1. Ceropegia hastata nom.inv.
2. Porovnání květu C.hastata /vlevo/ a C.linearis ssp.debilis /vpravo/ (Flowers of C.hastata /on the left/ and C.linearis ssp.debilis /on the right/)
