ZEL(e)NÉ LISTY

Ceropegia ampliata E.Meyer (1837) - visutý ščagél s bombastickými květy

Fotografie 1:

1. Ceropegia ampliata

2. Neotevřené květy (The flowers)

........................................................

Doufám, že si teď nepopudím proti sobě Chróstala, protože jsem se rozhodla napsat o rostlině, která je ščagélem jako z učebnice (ovšem z rodu převislých). Až to náš TBC (tajemný botanický comentátor) zjistí, asi nebude rád, ale takový je život – kdo dřív přijde, ten dřív mele. Jelikož máme C.ampliata hned naproti vstupu do skleníku a celé léto usilovně a hlavně nepřehlédnutelně kvetla, musel po ní alespoň občas loupnout okem, když v zamyšlení procházel okolo, ale asi měl hlavu plnou těch svých supernápadů a supervtipů a výstavní C.ampliata „ostrouhala“. Já se to tedy pokusím napravit a povědět vám o ní alespoň to málo, co jsem si o ní zjistila z encyklopedie pana Eggliho.

V bezkvětém stavu je to snad jedna z nejfádnějších ceropegií, jaké znám. Snad i C.stapeliiformis vypadá zajímavěji. Čeho si nejdříve všimnete? Není toho mnoho - dlouhé, nepříliš silné zelené stonky (cca 0,5cm) takřka bez listů (drobné kopinaté listy hodně rychle zasychají a opadají), řídce rozvětvené a díky své slušné délce (až 2m) se brzy vyvěšující z nádoby dolů. Vyplývá z toho, že je záhodno nádobu s rostlinou zavěsit někam do prostoru tak, aby pod nádobou bylo dostatek místa. Myslím si, že rostlina by při dostatečném přísunu vody byla schopná vegetovat většinu roku, ovšem asi by to chtělo teplejší prostředí. Pokud je v chladnějším skleníku, bála bych se o kořeny, zvlášť, když znám původ rostliny – tropická a subtropická Afrika a Madagaskar. Tam asi moc často  krutá zima nebude, udržovací zálivku jsem tedy teď v zimě raději hodně omezila jen na teplejší dny. Rostlina nijak nestrádá a navíc jí tím dopřeju dostatečný klid na načerpání sil před další vegetační sezónou.

C.ampliata vloni Jirka dostal od Belgičana F.Hoese a možná i díky zimnímu odpočinku se rostlina na jaře odvděčila bohatou násadou květů. Právě květy tohoto druhu jsou kapitola sama o sobě. Představte si až 7cm dlouhou nazelenalou, jemně proužkatou trubku s rozšířenou bází a žlutými koncovými laloky a vlastně ne jednu, ale většinou hned několik najednou (až 4 z jednoho místa). Vnitřek trubky je chlupatý a i když jsem „vůni“ netestovala, asi lidskému nosu moc libá nebude, protože jsem několikrát přistihla mouchy, jak se nechaly uvěznit ve spodní „baňce“ květu a pochybuji, že by tam vlezly jen tak bez důvodu. Ke sprášení na ceropegii velkolepých květů nedošlo, takže to asi nebyly ty správné mouchy anebo neznaly ten pravý grif, jak na to.

Tuším, že Chróstalovi, pokud si tento článek vůbec přečtě, už asi mírně poklesla brada, ale nepochybuji o tom, že má spoustu dalších úžasných klacíků v zásobě a nějakým obzvlášť vypečeným“ (či vysoustruženým?) vás zase někdy poctí. Nakonec jste mu dodali další inspiraci na sukulentním fóru a teď marně vzpomínám, jestli vám za to vůbec poděkoval…. R.

Summary:

Description and experiences with growing Ceropegia ampliata.

Fotografie 2:

1. Kvetoucí rostlina (The flowering plant)