ZEL(e)NÉ LISTY

Callisia angustifolia (B.L.Rob.) Christenh & Bung 2018

Už jsem několikrát psal, že naše Zelné listy jsou veliká skládačka, do které stále doplňujeme další políčka – články o nových druzích. O rodu Callisia jsme naposledy psali v roce 2007 (známá a pěstovaná Callisia navicularis) a tak je na čase přidat další. Taxonomický osud dnešní C. angustifolia je velmi podobný zmíněné C. navicularis, obě byly původně a dlouho zařazeny v rodu Tradescantia, aby pak byly docela nedávno přeřazeny do rodu Callisia.

Vždy než se nadechnu a začnu psát nový text, kouknu do literatury, na internet a v poslední době i na výsledky umělé inteligence. Ta mi někdy způsobí úsměv svojí kompilací nesmyslů, ale jindy je to zase docela dobrý a rychlý výtah z různých zdrojů. Dnes jsem s tímto úvodem moc nepochodil, o této kalísii informace nikde skoro žádné nejsou, čili je to pouze na mém pozorování.

Původně jsem chtěl psát rozsáhlejší článek o operculikáriích, ale včerejší modrý kvítek na ůzkolisté C. angustifolia přehodil výhybku, takže pojďme na to a dřevíčka počkají. Tento druh z čeledi Commelinaceae roste převážně v Mexiku, okrajově i v Guatemale a možná i další oblastech střední a jižní Ameriky. Není příliš samonosný, má tenké ohebné stonky nesoucí ony „tenké listy“ (odtud angustifolia). Ty mají v mém případě rozměry 2-3mm v průměru a 30-40mm délky. Mezi jednotlivými listy na výhonu jsou delší internodia 15-40mm délky, zřejmě podle množství světla a vody v době růstu. V přírodě i v kultuře se víceméně plazí svými oddenky, které se větví, a zjistil jsem, že je vhodná i pro převislou kulturu v závěsném květináči.

Je to každopádně zajímavost a miniatura a zřejmě ji není snadné v přírodě najít, pokud zrovna nekvete. Její květy jsou typické zářivě modré, bohužel ale jednodenní. Naštěstí jich v květenství je vždy několik a otevírají se postupně, takže potěšení z nich přece jen trvá několik dnů. Kvete mi poprvé v těchto dnech na počátku naší zimy.

Určitě je možné se pokoušet o semena a množení výsevem, ale zásadně jednoduší je řízkování, kdy odstřižené větvíčky většinou bezproblémově koření. Pěstování hodnotím jako bezproblémové, jediná komplikace může nastat přes zimu, kdy není úplně jednoduché dodat správnou zálivku s ohledem na nižší teplotu ve skleníku. Jednu zimu ale už u nás přežila, tak doufám že se zabydlí na delší čas.

Jinak sukulentních zástupců této možná trochu opomíjené čeledi se u nás nashromáždilo za ta léta poměrně hodně z různých koutů světa, nejen Mexika, takže na další díly skládačky Zelných listů je zaděláno.

J.