ZEL(e)NÉ LISTY

                    Aloe saundersiae  aneb na velikosti nezáleží

Fotografie 1: 

1. A.saundersiae

2. Rostlina s květenstvím (Plant with inflorescence)

3. Detail středu listové růžice (Centre of rossete)

..........................................................................................

Čas od času je namístě napsat pár řádků také o kytkách, které nepatří do skupiny vzácností a špeků, a které jsou ve sbírce tak neviditelné, až se vlastně o nich vůbec nepíše. Teď jsem se do toho asi trochu zamotal, ale přinesl jsem si ze skleníku jednu“prťatou“ alojku, která je svou skromností a nenápadností klasickým případem toho, co jsem měl na mysli v první větě.

Aloe saundersiae Reynolds se už v našich sukulentních luzích a hájích dobře usadila a poměrně často se nabízí v prodejních seznamech sukulentářů nebo na výstavách K+S. Důvodem  bude asi její snadné vegetativní rozmnožování. Přesto ale dokáže přitáhnout a zaujmout další sukulentní duše (hlavně ty co mají problém s místem pro začínající sbírečku) a pomalu se dál šíří po tuzemských oknech a sklenících.

Jde o miniaturu ze skupiny tzv. trávovitých aloí, která je ve velikosti růžice kolem 7-8 cm dospělá a plně květuschopná. V přírodě se vyskytuje na malém teritoriu KwaZulu –Natal, na východě Jihoafrické republiky. Má jemně zoubkované okraje listů dlouhých maximálně 10cm (u hodně spokojených kytek),  a na obou stranách listových ploch má jemňoučké světlé tečkování. Barva a tvar listů hodně záleží na způsobu pěstování a umístění kytky. Při dostatku zálivky a umístění  na nepřímém slunci jsou listy víc rozevřené, rovné širší a sytě zelené. To pravděpodobně odpovídá tomu, že tato aloe umí žít i v zastíněných polohách, zřejmě i jako podrost jiných větších rostlin. Pokud se ovšem dostane na exponovanější stanoviště – slunce + sucho +  málo půdy – proběhne  velká proměna. Růžice se jakoby zahustí, rozevřené listy se více sevřou, zpevní, prohnou se do větších oblouků a pak se hlavní změna odehraje v barvě listů. Aloe saundersiae začne bronzovatět, tmavnout, až se nakonec  ustálí na velmi tmavém hnědo-fialovém odstínu. Pakliže je kytka dobře živená a je v květníku, který to aspoň trochu umožňuje, alojka na bázi hlavní rostliny silně odnožuje novými drobnými růžicemi. Vzniká tím podle mě velmi vzhledná rodinka drobných propracovaných šperků výrazné tmavé barvy s bílými zoubky a tečkami na obou stranách lístků.

Květenství vyráží z dospělých rostlin v předjaří (únor-duben) a postupně rozkvétá odspodu poměrně typickými květy ve tvaru  cca 8mm velkých secesních  „štamprdlátek“ :-) s ohnutými okraji. Barva květů před otevřením je sytě červeno-růžová se zelenými proužky na koncích, Po otevření přibude do této barevné palety bílá a žlutá a zpřístupní se pohlavní orgány květu. Květenství není větvené a je asi 25cm vysoké. Rostlina může být samosprašná, ale díky tomu, že je dostatek odnoží, zatím jsme si na čmeláky nehráli.

K vlastnímu pěstování není moc co dodat, kytka je skromná, nepotřebuje nic speciálního, roste ve všem a všude. Jenom pokud se to s tím suchem  přežene, začnou nejdelší listy od konců zasychat. Ale ani to nenápadnou krásu Aloe saundersiae neubere.    J.

Summary:

Description and experiences with growing of South African Aloe saundersiae.

Fotografie 2:

1. Rostlina pěstovaná na plném slunci (Plant grown on full sun)

2. - 3. Květenství (Inflorescence)