Aloe propagulifera
Aloe propagulifera L.E.Newton & G.D.Rowley 1998
Fotografie 1:
1. Báze rostliny (Base of plant)
2. Nové květenství (New inflorescence)
3. Aloe propagulifera
............................................................
V těchto sluncem i teplotami bohatých dnech nastává postupně zcela opačný problém, než o kterém jsem psával kolem vánoc: tehdy inverze negativně ovlivňovala kvetení zimních kytek a nebylo lehké najít téma či kytku pro článek. Teď tedy kvetou letní kytky jako závod a otázka tak zní – o čem nepsat? Všechny skupiny mých oblíbenců a oblíbenkyň se hlásí denně s novými květy, odnožemi, semeníky, jinými úžasnými detaily i celky a když už vyšetřím chvilku na psaní, řeším jak si z té nabídky vybrat. Dnes padl los na jednu drobnější madagaskarskou aloi se zajímavým vzhledem i taxonomicky spletitým osudem.
Do sbírky se dostala, jako několik dalších, s rodovým jménem Lomatophyllum a sice jako L. propaguliferum. (Snažil jsem se bezvýsledně o nějaký překlad latinského jména, pokud by některý čtenář pomohl, byl bych velice rád.) Tuto rostlinu ze středního a východního Madagaskaru popsali až v roce 1998 pánové Rauh a Razafindratsira, aby ji v tomtéž roce jiní dva pánové Newton a Rowley spolu s dalšími cca 24 druhy přeřadili do velkorodu Aloe a změnili jí jméno na A.propagulifera. Docela pěkný galimatiáš, co? Po celá dlouhá léta byly aloe se semeníky ve tvaru dužnatých bobulí s minimem semen řazeny do rodu Lomatophyllum. Vyskytovaly se v naprosté většině na ostrovech východně od Afriky, hlavně však na Madagaskaru. Zřejmě však nové metody zkoumání příbuzností i rozdílností na bázi DNA byly důvodem spojením s ostatními aloemi, kterým se samozřejmě hodně podobají.
Takže taky něco o samotné rostlině: Je to drobnější
záležitost mezi aloemi i lomatofyly, průměr růžice v maximální velikosti
je kolem 35cm. Výhodou této skupiny aloí je jejich přízemnost, čili
bezstonkovost a aspoň co vím – neodnožování. Aspoň ne to klasické, od báze
rostliny nebo pomocí stolonů. Tahle kytka na to má jiný vynález – tvoří své
odnože na květní stopce, nahoře pod střapcem květů. Tedy jistá forma viviparie
neboli živorodosti, podobné „květní odnože“ jsme viděl například u havorcií. I
moje A.propagulifera se ke mně dostala právě jako taková malá odnož
z horní části květenství. Listy téhle madagaskarské zvláštnosti mi trochu
připomínají listy bromélie, nejsou příliš dužnaté, spíš jen tuhé, zkroucené do
hrozivých tvarů a ozbrojené nepříliš ostrými zuby na hranách. Barevně je to
takové impresionistické dílko v bílo-šedo-zeleném tónu, jenom nedokážu
říct, jestli jsou bílé tečky na zeleném podkladu nebo naopak. Trochu překvapivé
je, že bez problémů zvládá i větší úpal, bez většího vlivu na zbarvení listů.
Řekl bych, že umí dobře hospodařit s vodou, povrch listů je hladký až
voskový a chumel listů zřejmě umí stínit sám sebe. Po letošní zimě, kdy jsme to
s topením nepřeháněli a na jaře se loučili s několika choulostivějšími
kytkami, jsem měl obavy i o tuto aloi. Ta však spokojeně nastoupila do vegetace
a vzápětí i poprvé do květu. Podle informací v literatuře by měla být
samosprašná, takže určitě dojde na pokusy s opylováním. Jak vidíte na
fotkách, výška květenství je decentní stejně jako celá rostlina a barva květů
je (na rozdíl od většiny žlutokvětých lomatofyl) velmi zářivě červená,
encyklopedie hovoří o „cinabarínové červeni“. Inu proč ne, každopádně ve spodní
části dolů směřujících květů jsou i zelené proužky. Ať už to dopadne s
případnými semeny jakkoliv, jedno je jisté
už nyní - malá odnož na květní stopce zazálohuje svou větší sestřičku druhým
exemplářem a pokud se semena (a pak semenáčky) vyvedou, přibude materiál na
případnou výměnu za další zvláštnosti tohoto rodu. J.
Summary:
Description and experience with growing of Aloe propagulifera from Madagascar.
Fotografie 2:
1.- 2. Květenství (Inflorescence)
3. Detail listu (Detail of leaf)
4. Kvetoucí rostlina (Flowering plant)
