ZEL(e)NÉ LISTY

Aloe deltoideodonta Baker – stará známá s novým příbuzenstvem

Fotografie 1:

1. Aloe deltoideodonta

2. Kvetoucí rostlina

3. Květenství

........................................

Asi bych měl „na zelných“s těmi cibulovinami trochu přibrzdit. Totiž gastronomicky i botanicky - čeho je moc, to se nakonec přejí. A tak si svá otravná cibulová témata schovám na jindy a zkusím jeden ryze sukulentní námět. Tím je nekonečná hravost matky Přírody a její obtížná uchopitelnost stávajícími taxonomickými metodami. Jako příklad si vyberu jednu zdánlivě typickou a známou madagaskarskou Aloe deltoideodonta, ke které se časem přihlásilo (a možná, že ještě dopřihlásí) početné příbuzenstvo.

Většina pěstitelů je ráda, když ví, jak se jejich rostliny jmenují. Tímto úhlem měřeno jsou kytky se jménem cennější (a v podstatě i prodejnější) než kytky beze jména, tzv. „no name“. Proto jsou oblíbeny kytky jednoznačné, typické a takzvaně „pravé“. Jenomže příroda má jiná pravidla a klidně si experimentuje s vývojem jednotlivých forem a druhů, jak těm podobám lehce bezradně říkáme. Asi to píšu trochu zamotaně, ale chci vlastně upozornit na proměnlivost a odlišnost jednoho druhu z různých lokalit. Na druhé straně tím, že se kytky pojmenovávají pár set let a v poslední době se sběr i pojmenovávání ještě zintenzivnilo, ukazují se nové vztahy mezi taxony, kytky se slučují i rozdělují, přibývají (i mizí) druhy, poddruhy, variety a je to v tom permanentní zmatek. Jen co vyjde nějaká encyklopedie nebo monografie, která dá nové vztahy dopořádku, za pár let je vše jinak. Pojďme tedy na ten příklad.

Každý sukulentář a aloář zvláště dříve nebo později Aloe deltoideodonta potká. Ta základní podoba je opravdu docela typická, i když různé podobnosti s ostatními madagaskarskými aloemi tu zůstávají pořád. Různé variace a odchylky však jsou i u této podoby, taxonomicky pravděpodobně A.deltoideodonta ssp. brevifolia. Sám mám dvě formy, lišící se vlastně jen barvou pokožky listů: první - zářivě zelenou se zlatými tečkami a druhou – s nádherně modravou pokožkou.

Jako další příbuzná se ke mně dostala tzv. var. candicans, aktuálně povýšená na úroveň poddruhu – A.deltoideodonta ssp. candicans. Hlavní rozdíl u ní spočívá v beztečkovosti listů a jiném odstínu zelené epidermis. Další botanickou hříčkou je proužkatý taxon, který se dlouho rozšiřoval se jménem Aloe ibitiensis H.Perrier. Tato rostlina byla nově zařazena jako varieta fallax k deltoideodontě, nejnověji byla také povýšena do úrovně poddruhu – A.deltoideodonta ssp. fallax (přičemž dnešní Aloe ibitiensis je zcela jiná rostlina s jiným vzhledem). Další rostlinou, zakoupenou původně jako nový samostaný druh, nyní přiřazený do příbuzenstva deltoideodonty, je ještě nedávná novinka Aloe ruffingiana, nyní Aloe deltoideodonta var. ruffingiana, lišící se hlavně jiným zbarvením listů. Tím výčet mých kytek končí, nikterak ale přísun nových aloí z tohoto okruhu. V roce 2009 byly pojmenovány další dva poddruhy A. deltoideodonta – ssp. ambohangiensis a ssp.esomonyensis. Vzhledem k českým odborníkům a milovníkům aloí je jisté, že i tyto nové podoby Aloe deltoideodonta se brzo dostanou i do našich sbírek.

Nechtěl jsem čtenáře obtěžovat s dalšími informacemi ohledně míst výskytu jednotlivých forem, variet a poddruhů této velmi pohledné aloe ani s detaily, čím se která liší od ostatních. Všechny jsou zajímavé a krásné, snadno se pěstují i množí a je téměř jisté, že příroda Madagaskaru brzo vydá další příbuzné tohoto komplexu. Chtěl jsem jen ukázat, že to dnes nemají jednoduché ani profesionální botanici ani amatérští pěstitelé. Příroda se nám možná směje a jediní, kdo jásají, jsou obchodníci se sukulenty, kteří mají stále „nové kytky“ na prodej. J.

Fotografie 2:

1. Aloe deltoideodonta ssp. brevifolia

2. Aloe deltoideodonta var. ruffingiana

3. Aloe deltoideodonta ssp. candicans