ZEL(e)NÉ LISTY

Adenia globosa Engler – opět jeden mimozemšťan

Fotografie 1:

1. První Adenia globosa

2. Kaudex i s kořenem před zasazením

.............................................................................................

Už ani nevím, kdy jsem na ZL psal o nějakém pořádnějším sukulentu, i když ono pro každého to označení „pořádný sukulent“ znamená úplně něco jiného. Protože však velká část sukulentářů inklinuje ke kaudexům a pachykaulům, zkusím ulahodit právě této skupině pěstitelů jednou východoafrickou adénií. Důvod proč zrovna tato zelená hrouda a proč právě teď, když nekvete, je pouze čirá rozvernost promísená s radostí, že letos dobře přezimovala a právě teď vyhání nové mladé výhony.

Rod Adenia je jeden z našich oblíbených a shodou okolností i celkem rozsáhlých rodů, jak výskytem tak i počtem druhů. Jsou mezi nimi zvláštnosti lecjaké, přesto dvě z nich mám ve velké úctě a vážnosti. Náhodou rostou na dvou opačných koncích Afriky – Adenia pechuelii v Namibii a Adenia globosa ve východní Africe. Spojuje je jistá šílenost jejich vzhledu, pan Pavlíček jednou napsal, že mu A.globosa připadá jako kytka z Marsu, mě by připadla možná i Venuše. O „pečuelce“nevím, že by se někde nabízela (ani kytky ani semena) ale „globózka“ k dostání je a většinou ve velmi pěkné velikosti i tvarech.

Svoji první A. globosa jsem koupil jako klasickou „řepu“ s nepříliš funkčními kořeny, ale za pomoci hlubokého květináče s hrubou pemzou a převelice opatrnou zálivkou v polostínu a teple se podařilo tento kousek rozchodit. V prvních letech jsem zimoval pěkně doma v teple, rostlina byla spokojená a já hrdý. Ale jednou jsem (pravděpodobně z lenosti či pýchy) zkusil drsnější zimování ve skleníku při občasných teplotách pod deset stupňů a konec byl nasnadě. Z krásné kytky byla k jaru hrouda slizu. Ale chybami se člověk učí a bez pokusů i předem marných se nic nevyzkouší. Zarmouceně jsem tedy tesknil po druhé rostlině, až mi šťasná náhoda při návštěvě Sibřiny přihrála pod ruku další krásný exemlář A. globosa, možná ještě zvláštněji tvarovaný než ten první, s ním se teď mazlím a o něm právě píšu.

Něco vyčtených informací – Adenia globosa roste v přírodě v severovýchodní Tanzánii a jižní Keni, a pak ji lze najít až v Somálsku. V celé této oblasti roste základní poddruh ssp. globosa s výhonky dlouhými až 8m. V Tanzánii má růst poddruh ssp. curvata s více zakřiveným hlavním výhonem o délce 3m a v malé oblasti Keni, v distriktu Kiambu, by měl růst poddruh pseudoglobosa s naopak vztyčenými větvemi o délce do 2,5 m. Literatura udává i jeden neskutečný údaj, totiž že průměr kaudexu může dosahovat až 2,5m. Myslím, že takovýchto veteránů už se v přírodě moc nenajde a i podle fotek na internetu jsou to většinou průměry kaudexů do 1 m. Samotný kaudex má tmavě zelenou, rozbrázděnou a bradavicemi pokrytou pokožku. Každý kus má originální tvar od řepovitého s jedním hlavním výhonem po různé koule a hroudy s více růstovými vrcholy. Výhony jsou v podstatě rychle rostoucí větve, které jsou z počátku spořádaně olistěné a normálně otrněné měkkými výrůstky. Posléze ale zarazí růst, shodí drobné nesukulentní lístečky, tloustnou v průměru a trny přirostou a ztvrdnou. Tyto větve se pak dále větví nebo vyráží nové mladé na temeni kaudexu. Lze je úspěšně využít k řízkování, koření celkem dobře, ale cesta k novému kaudexu je poměrně dlouhá.

Květy jsem u sebe ještě nezažil, přesto ale starší rostliny v kultuře pravidelně kvetou a poměrně silně voní. Viděl jsem například velkou kvetoucí rostlinu A. globosa v sukulentním skleníku plzeňské Botanické zahrady. Přece jen potřebuje tato adénie hodně tepla, při růstu i hodně vody a nakonec i hodně prostoru pro změť jejich větví. To není zrovna snadné jí v normální (malé) sbírce dopřát. Doufám však, že i v našich podmínkách bude A. globosa spokojená a třeba jednou, v nějakém extrémně teplém létě, i vykvete a zavoní. J.

Fotografie 2:

1. Druhá Adenia globosa

2. Pohled na kaudex téměř z nadhledu