ZEL(e)NÉ LISTY

                Sedum humifusum Rose (1911)

Fotografie 1:

1. Sedum humifusum

2. Stonek (Stem)

3. Rostlina v květu (Flowering plant)

.......................................................

Jak si asi vzápětí všimnete, nachystali jsme pro vás další překvapení. O našem loňském pokusu nějak využít naše mrazuvzdorné sukulenty jste si už jistě přečetli a pro nečekaný úspěch asi ještě počtete v článcích Skalky v pohybu. Až asi na dvě výjimky (naštěstí jen skalničky), všechny rostliny zdárně přežily zimu a v tuhle dobu nasazují na květ. Podrobnosti si nechám pro samostatný článek. Proč o tom ale píšu? Nepřestáváme vyhledávat další mrazuvzdorné sukulenty (botanické druhy), teď nám například přibyla několikadruhová kolekce rostlin rodů Lewisia a Sedum. Vše to má za následek to, že jsme se rozhodli vyčlenit mrazuvzdorné sukulenty na ZL do zvláštní rubriky Werbář – mrazuvzdorné. Proto ten divný podtitulek u rostliny v nadpisu článku. Sedum humifusum je totiž údajně mrazuvzdorné, i když pochází z mexického státu Qeurétaros.

Nebudu předbíhat, k pěstování se také dostaneme. S.humifusum patří mezi nízké kobercovité rozchodníky, vytváří podzemní stolony, díky kterým zvětšuje průměr koberce, složeného ze spousty drobných stonků, vzdáleně připomínajících rod Avonia. Stonky jsou porostlé listy, uspořádanými jako tašky na střeše (každý list se částečně překrývá s následujícím). Droboučké listy jsou na okrajích jemně chlupaté, což při jejich množství působí velice zajímavým dojmem. Koncem dubna se v koberci stonečků daly rozeznat vzpřímené stonky s připravenými květy. Každý stonek, o něco vyšší než ty bez květů, nese jediný květ. Jasně žluté okvětní lístky nejsou na bázi srostlé (tento znak například odlišuje rody Sedum a Villadia, je tedy pro určování krasulovitých rostlin dost důležitý). Až 1cm velké květy se doširoka otvírají a vydrží na rostlině docela dlouho.

Rostlina potřebuje širší (i když třeba mělkou) nádobu, nezbytný je dobře propustný substrát (třeba i více písku než zeminy) a dobrá drenáž. Rozmnožování je docela jednoduché, stačí nadělit základní rostlinu na menší části a někde mimo sluneční úpal nechat zakořenit. Už jsem zmiňovala, že tenhle rozchodník je zajímavý nejen vzhledem, ale i svou otužilostí. Kupovala jsem ho s dobrozdáním, že sice přežije naše mrazy, ale jen s podmínkou krytu před zimní vlhkostí. Jelikož my naše mobilní skalky na zimu uklízíme do prázdného foliovníku, tuto podmínku určitě splníme. Možná bych časem provedla pokus zasadit rostlinu do nějaké úzké štěrbiny na skalce, odkud by mohla přebytečná voda snadno odtékat a substrát dobře vysychal. Kameny by rostlinu měly krýt před studenými větry. Za zkoušku to stojí, pokud to bude rostlina navíc, nebude bolet případná ztráta. Protože však mrazuvzdornost nemám ověřenou „na vlastní kůži“, předchozí pokusy berte s rezervou a promiňte mi, pokud S.humifusum naše mrazy nepřežije. Určitě si proto nechám alespoň jednu rostlinu v bezpečí vytápěného polykarbonátovníku, tak, jako to dělám s rostlinami afrického rodu Delosperma. Jen tak budu v zimě za noci s dvacetistupňovým mrazem klidně spát…J R.

Summary:

Introduction of new section: Web herbarium - frost hardy and description of Mexican Sedum humifusum from family Crassulaceae.

Fotografie 2:

1. Květ (Flower)

2. Stonek s poupětem (Stem with bud)

3. Rostlina v květu (Flowering plant)