ZEL(e)NÉ LISTY

Prometheum pilosum (M. von Bieberstein) H. Ohba (1978) – objevený turecký ztracenec

Fotografie 1:

1. Prometheum pilosum

2. Listy P. pilosum (The leaves of  P. pilosum)

3. Semenáčky P. pilosum (The seedlings of P. pilosum)

....................................................................................

Čtete další článeček, který je důkazem toho, jak se vyplatí čas od času si najít nějaké informace o rostlinkách, které pěstujeme. Pochopíme spoustu souvislostí, které by se nám bez toho neposkládaly v konečný celek, v téměř ucelený obrázek konkrétní rostliny. A tím nemyslím jen její vizuální podobiznu…

Začnu trošku zeširoka: před mnoha lety jsem se zapovídala se Zdeňkem Zíkou, členem plzeňského kaktusářského klubu, pěstitelem všeho možného zajímavého, ať už to byly kaktusy, sukulenty, skalničky či bůhví co ještě. Protože Zdeněk už je pár let na věčnosti, mohu prozradit, že si ze svých horolezeckých výprav do nejrůznějších asijských hor nosil lecjaké zajímavé rostlinky. Z cesty na nějakou tureckou horu si kromě jiného přinesl drobné růžičky se sukulentními chlupatými listy. Několik z nich jsem od něj později dostala se slovy, že je to nějaká rosulárie.

Moc se jim u mě nedařilo, přeci jen přechod z horského biotopu do podmínek panelákového bytu není to pravé. Přesto nějak nekontrolovaně přežívaly a po dvou letech jsem je po přestěhování do domku se zahradou mohla vyletnit ven. Už si nepamatuji, jestli tehdy pár posledních růžiček vykvetlo či ne, pak bohužel definitivně zašly.

Když jsem si nedávno hledala něco o nakvetlém P. pilosum které jsme dostali před třemi lety od pana Matíka a před rokem od Michala Rejzka, konečně mi to došlo. P. pilosum totiž pochází kromě Arménie, Gruzie, Kavkazu, severu Íránu také z Turecka (se severovýchodní Anatolie). Zde roste ve skalních štěrbinách v nadmořské výšce od 1000 do 2400 m. n. m.. A ta podoba s „rosulárií od Zdeňka“… Také mi došlo, proč nám tehdy turecká „rosulárie“ tak divně odešla, Prometheum pilosum je totiž dvouletka, po odkvětu v druhém roce svého života zajde a stihne se rozmnožit buď jen semeny, nebo nějakou tou boční růžičkou. Pravdou je, že pohled na terminální květenství s necelými dvěma desítkami růžových květů (literatura připouští barvu narůžovělou, růžovofialovou až bělavou) je docela úchvatný. Rostlina je samosprašná, ale určitě je lepší sprašovat dvě nepříbuzné rostliny. Bledě hnědá semena docela dobře klíčí a do dvou měsíců růžičky narostou do centimetrového průměru.

Další výhodou P. pilosum je jeho otužilost, máme ho celý rok venku na zahradě, pravdou ale je, že v zimě raději pod krytem fólie ve fóliovníku. Dočetla jsem se také, že v kultuře sice rostlina vytváří boční růžice, v přírodě však roste v soliterních růžicích.

Co z celého článku plyne? Pokud si Prometheum pilosum (někdy taky uváděné jako Sedum pilosum) pořídíte, nezapomeňte sprášit květy, jinak se semen asi nedočkáte a pravděpodobně byste se tak připravili o zachování tohoto druhu ve vaší sbírce. A to by byla docela škoda… R.

Summary:

Description and experiences with growing of  Prometheum pilosum from family Crassulaceae.

Fotografie 2:

1.+ 3.  Prometheum pilosum

2. Květy P. pilosum (The flowers of  P. pilosum)