Orostachys chanetii
Orostachys chanetii (H.Lév.) A.Berg
er (1930)
Tak nám pěstitelům se zahrádkou pomalu nic jiného nezbývá než douklidit vyletněné sukulenty, cibuloviny a dřeviny do bezpečí skleníku, sklepa a podkroví a připravit se na zimu. Na „freiplace“ zůstanou jen ty nejodolnější kousky, jsou většinou na pomezí sukulentů a alpinek - různé mrazuodolné delospermy, juky, noliny, pár kaktusů a také různé krasulácky. V našem případě například rozchodníky, netřesky, orostachydy a pár dalších.
Je zajímavé, že zrovna orostachydy (skloňované podle ženského rodu) mají snahu rozloučit se s odcházejícím létem svým květenstvím, znamenajícím ale současně zánik jejich mateřské růžice. Inu následek monokarpismu. Naštěstí rozsypaná semínka a vyrazivší odnože řeší potomstvo na příští období. Podobně to má náš Orostachys chanetii, zřejmě zatím málo pěstovaný zástupce tohoto asijského rodu.
Domovem je v centrální Číně, v nadmořských výškách 400-1700m.n.m. a možná právě pro svůj původ ve vnitrozemí a částečně ve vysokohorském prostředí vyniká zajímavou mrazuvzdorností (internet uvádí až mínus 34°C). Tady si neodpustím přiznání vlastní hlouposti, dlouhá léta jsem tuto orostachys pěstoval jako choulostivou a na zimu jsem ji uklízel do skleníku. To se jí ovšem vůbec nelíbilo, jak nasucho tak se zálivkou, a na jaře vypadala vždy skoro na umření. Při letošní návštěvě jednoho velmi šikovného alpinkáře jsem ji ale našel v jednom celoročním pařeništi v naprosto úžasné kondici a došlo mi, že prostě dělám něco zásadně špatně. Kouknutí na gúgl potvrdilo mrazuvzdorné ambice O. chanetii a tak od letoška už bude zimovat venku pod stříškou.
Vzhledem je Orostachys chanetii růžicovitý sukulent se šedozelenými dužnatými listy, čárkovitými až válcovitými se špičkou na konci. Na prudkém slunci se listy zabarvují do červenavých tónů. Růžice jsou drobnější, největší kolem 5cm v průměru a jsou připraveny odnožovat bočními novými růžičkami. Nesnáší kombinaci vlhka a chladu, v létě je zcela bezproblémový Kvítky v jeho květenství jsou drobné, bílorůžové a vytváří takový chochol postupně se otevírajících kvítků. Lze jim pomoci v samoopylení a vytvořit si potomstvo touto generativní formou.
Na rozdíl od problémů se zimováním většiny naší sbírky je tato nejodolnější skupina naprosto skvělá a necháváme ji přes zimu v regálu pod stříškou. Přibylo nám do ní letos několik dalších přírůstků, některé také z Číny, Koreje a Japonska, například pohledné Sedum makinoi.
J.
