ZEL(e)NÉ LISTY

Lewisia longipetala (Piper) S. Clay (1937)

Fotografie 1 - Poupě L. longipetala (The young flower of L. longipetala)

.....................................................................................................................

Protože druhů levísií není nijak závratný počet a ještě k tomu patří do mé oblíbené čeledi Portulacaceae, rozhodla jsem se před časem, že se pokusím celý rod zkompletovat. Nemyslím tím hned a okamžitě, spíš pěkně pomalu, každý rok vždy jen pár druhů podle toho, co kde seženu. Zatím se mi to daří, druhy pomalu, ale jistě přibývají, a tak mohu pozorovat rozdíly mezi těmi staršími, které už mám nakoukané a novými, které jsou pro mě často velkou neznámou. Letos všechny bez problémů přezimovaly (v nevytápěném foliovníku) a během jara narostly do krásy. Většina druhů i spokojeně nakvetla, takže adeptů na povšimnutí by bylo víc (L. rediviva, L. cantelowii), ale z nových druhů byla jako první Lewisia longipetala , pro článeček jsem si proto vybrala právě  tento druh.

Otužilost L. longipetala je daná jejím původem – pochází z vysokých poloh (2600 m. n. m.) pohoří Sierra Nevada v Kalifornii, roste zde ve skalních štěrbinách a kamenité suti na hranici ležícího a často tajícího sněhu. V kamenitém terénu se uchycuje díky prodlouženému kořenovému svazku, ten přechází v krátký kaudex a nadzemní růžici čárkovitých až úzce opakkopinatých zploštělých listů se špičkou na konci. Povětšinou jediný květ (literatura připouští i výjimečné případy až tříkvětého květenství) se vyvíjí na delším poléhavém stvolu (dlouhém kolem 6 cm).

Největší „peckou“ je až vzhled kališních a korunních lístků. Kalich tvoří dva široké, nápadně tmavopurpurové lístky s lahůdkou na horních okrajích – jakoby žláznatými výrůstky úžasného tvaru, který vynikne hlavně na detailních fotografiích. Aby toho nebylo málo, stejné výrůstky se opakují na koncích delších, něžně růžových korunních lístků (délka okolo 1,5 cm – možná odtud pochází i druhové jméno longipetala – s dlouhými korunními lístky). Podobné výrůstky měla na zelených sepalách i L. columbiana (všechny její variety), to samé na petalách jsem však u jiné naší levísie zatím neviděla.

Květ se po celou dobu existence nikdy úplně neotevřel, což mohlo být způsobené i chladnějším počasím, které v posledních dnech převládá. Druhá rostlina stejného druhu letos nevykvetla (pokud to jen trochu jde, jednotlivé druhy nakupujeme po dvojicích), nedoufám tedy ani v nějaký výsledek v podobě semen. Je to škoda, protože si u většiny levísií nikdy nejsem jistá, jestli přežijí do dalšího jara. Bohužel však ani semena nejsou zárukou udržení druhu, protože od některých druhů velmi špatně klíčí.

Při pěstování je třeba dodržet několik zásad, abychom zvýšili šance na udržení pěstitelsky nelehkých rostlin. Určitě je to hluboká nádoba, která poskytne dostatek místa pro hluboký kořen, propustný substrát s drenáží na dně a chladné, pokud možno i suché zimování, přibližující se podmínkám, na které je druh prapůvodně zvyklý. V době vegetace je dobré chránit rostliny před poledním úpalem, vyplatí se je mírně přistínit, aby využívaly spíš dopoledního či odpoledního slunce.

L. longipetala, podobně jako třeba běžnější L. pygmaea patří k druhům se sezónně zanikajícími listy, zimu tedy tráví v zataženém stavu. O to větší je pro vás překvapením na jaře, jestli rostlina dobře přezimovala a jestli se listy znovu objeví. Onen vychvalovaný krásný květ už je pak jen pohlednou odměnou za všechnu poskytnutou péči. R.

Summary:

Description and experiences with growing of Lewisia longipetala from family Portulacaceae.

Fotografie 2:

1. Lewisia longipetala

2. Květ L. longipetala (The flower of L. longipetala)