ZEL(e)NÉ LISTY

Parodia chrysacanthion (K.Schlum.) Backeb. – kytičkové rozloučení č.2

Fotografie 1:

1. Parodia chrysacanthion

2. Detail trnů (The detail of the spines)

............................................................

Psal se rok, tuším, 1997. Byl to můj první kaktusářský zájezd a to hned na Roudnicko. Průvodcem nám nebyl nikdo menší než Jan Gratias, autor v té době jediných pro mě – v té době krutého začátečníka - dostupných a hlavně čtivých publikací o sukulentních rostlinách. Jedno z roudnických zastavení směřovalo do sbírky Ferdinanda Ostapenka. Jeho jméno mi v té době nic neříkalo, kaktusy a sukulenty jsem pěstovala asi 2 roky, tudíž jsem ze všeho byla vykulená a dokonale na větvi. Pochopitelně jsem si vše dokumentovala, takže mi zůstaly asi 3 klasické fotky skleníku, plného vzrostlých výstavních kaktusů. Z návštěvy jsem neodcházela s prázdnou, odnášela jsem si 3 parodie, které mi naprosto nezištně majitel daroval. Jednu z parodií jsem věnovala kamarádce – kaktusářce, na které jsem viděla, že je jí líto, že nic nedostala, dvě další mám dodnes a jsou ozdobou mé skromné kaktusové sbírky. O Parodia subterranea až jindy, dnes se budu věnovat Parodia chrysacanthion – jednomu z nejhezčích a nejskromnějších kaktusů, které mám.

Dostáváme se do argentinské provincie Jujuy (na samém severu země), do docela vysokých nadmořských výšek pohoří And (nad 2600m. n. m.), kde se dají na skalnatých svazích zahlédnout sice nepříliš velké (průměr 10cm, výška do 20cm), ale zato nepřehlédnutelné kaktusy se zlatými trny. Taková malá sluníčka a co teprv, když rozkvetou! Nepříliš velké zlaté květy, ale většinou hned několik najednou. Navíc se objevují hodně brzy zjara, u mě doma  často ještě před tím, než stihnu kaktusy vynosit ze sklepa na světlo. Jak asi sami vidíte, navíc je to rostlina velice fotogenická, krásná z každého úhlu pohledu, což možná bude způsobeno mou slabostí pro kulaté kaktusy. Když si to tak spočítám, tehdy jsem dostala určitě několikaletou kytku a když k tomu připočteme dalších 13 let, vlastním již slušně starou rostlinu. Každý rok se P.chrysacanthion pochlubí několika květy, v létě ji pak méně zalévám a od konce září do vyletnění pak nevidí už ani kapku. Skromná, vděčná, krásná. V Andách by jí asi bylo líp, ale u mne snad také nestrádá. Podle literatury snese i krátkodobý mráz až -10° C, což je pochopitelné vzhledem k jejímu horskému původu, musí se pak ale zase ohřát, jak už to na horském sluníčku bývá.

Ferdu Ostapenka jsme znovu navštívili před 2 lety, kdy kaktusy, odnesené rozvodněným Labem v jeho sbírce nahradily sukulenty. Parodie jsem mu raději ani nepřipomněla, tušila jsem, že je to u něj stále citlivá záležitost. Rostliny však nebyly jeho jedinou vášní, Ferda také intenzivně sbíral pivní etikety, takže na Plzeňsku – kolébce piva – byl po návštěvě u nás ještě několikrát. Vloni v létě jsem ho potkala naposledy, stal se členem SPS a odnášel si čestvě vytištěné Adenium. Když mi před koncem roku 2009 přišlo od Honzy Gratiase oznámení jeho úmrtí, nemohla jsem tomu věřit, vůbec jsem netušila, že už mu je tolik let, protože to byl člověk neuvěřitelně vitální a činorodý. Kromě dvou parodií nám po něm zůstane i několik sukulentů, které jsme si přivezli z návštěvy v roce 2008. Ceropegia radicans, Portulacaria afra, jakási voskovka, agávky, hechtie  a další kousky – pokaždé, když některá z těchto rostlin rozkvete nebo odnoží, vzpomeneme si na Ferdu Ostapenka v jeho kytičkářském nebi. O to víc si od něj darovaných rostlin budeme vážit. A pokaždé, když uvidíme nějakou zajímavou pivní etiketu (tzv. pivetu) vzpomeneme na báječného člověka, kterému by asi udělala radost… R.

Summary:

Description and experiences with growing of  Parodia chrysacanthion from Argentina.

Fotografie 2:

1. Kvetoucí rostlina (The flowering plant)

2. Květy (The flowers)

3. Ferda Ostapenko