Jdi na obsah Jdi na menu
 


Notocactus tabularis

18. 1. 2009

Notocactus tabularis Berger ex Backeberg (1929)

 Obrazek

  

Fotografie 1:

1. Notocactus tabularis

2. Trny (Spines)

3. Temeno (Top of stem)

4. Kořeny (Roots)

......................................

Konečně se také občas dostane na sukulenty, které mě věrně doprovázejí od mých pěstitelských začátků. Jsou to sukulenty kaktusové a mám jich docela slušný počet, i když už ho dál řízeně a kontrolovaně nezvyšuju (jsem pod kontrolou a koneckonců, kam bych je dala). Protože jsem si řadu z nich i sama vysela, mám k nim nostalgický vztah a jen těžko bych se jich vzdávala (i když pod velkým tlakem tak občas činím). Třeba takový Notocactus tabularis. V dobách, kdy jsem měla na okně jen tolik sukulentů, co by se dalo spočítat na prstech jedné ruky, jsem čas od času obcházela plzeňská květinářství (hobbymarkety tehdy ještě nějak nebyly) a vyhlížela další rostlinky, kterými bych si udělala radost. Do jednoho takového květinářství dával kaktusy a sukulenty nějaký starší pěstitel (podle vzorného krasopisu na jmenovkách). Byly vždy pečlivě upravené a občas i nakvetlé. Notocactus tabularis sice poupata neměl, ale když jsem nakoukla do Šubíkovy knížky o kaktusech, hned jsem si budoucí květy živě představovala v těch nejzářivějších barvách (tedy jen té žluté). Kdybych tehdy tušila, že na první květy budu čekat skoro 10 let...

N.tabularis vlastně nakvetl až po přemístění z pekla balkónového skleníčku (jihozápadní orientace je skutečně opravdu jen pro otrlé severoamerické druhy) do o něco menší výhně našeho zahradního foliovníku. Už první léto se objevilo poupě a záhy i první krásně žlutý květ s červenou bliznou. Druhým rokem už bylo poupat několik a kaktus se předváděl v plné kráse. Vlastně už pak kvetl každou sezónu. Na zimu se vždy stěhuje do našeho sklepa, kde má i trochu světla a hlavně přibližně stálou teplotu kolem 10°c a i když chytré knihy radí pro notokaktusy něco jiného (riziko přeschnutí kořenů), nedostává od září až do dubna ani kapku, což snáší naprosto bez úhony.

Jak už to na ZL bývá, přichází i pár faktických informací, které jsem našla v monografii o rodu Notocactus od pana Stuchlíka. Druh N.tabularis roste v úzkém pobřežním pásu na jihu Uruguaye. Patří mezi nejdéle známé druhy tohoto bohatého rodu. Rostlina neodnožuje, tělo s více než 20 žebry může být až 15cm vysoké, necelých 7cm široké a nahoře je zaoblené se středovým prohloubením. Trny si prohlédnete na detailní fotografii. Až šesticentimetrové žluté květy se objevují v blízkosti temene, květní lůžko je světlezelené s bílou hedvábnou vlnou a červenohnědými trny a štětinami, květní trubka je uvnitř tmavěčervená. To, co je z květu nejvíc vidět - okvětní lístky - jsou rovné, špičaté, s vnějším zeleným až tmavěhnědým proužkem na hřbetu. Centimetrové tyčinky mají dvě barvy, nitky jsou karmínové a prašníky žluté. Čnělka (část pod bliznou) je opět karmínová, opět karmínová či až fialová blizna. Po opylení vzniká centimetrový masitý plod, pokrytý vlnou a štětinami. Když zaschne, po prasknutý uvolní milimetrová polokulovitá semena, která po vysetí bez problémů klíčí.

Podle knihy je pro tento druh typické holé temeno (viz fotografie) a menší počet okrajových trnů. V kultuře se prý pohybuje celá řada ne úplně čistých rostlin tohoto druhu, já tedy budu doufat, že má památeční kytka čistá je, i když jak už jsme mockrát psali, zas až tolik na tom nezáleží, hlavně že kvete a je jí tím pádem asi u nás dobře... R.

Summary:

Description and experiences with growing of Notocactus tabularis from Uruguay.

Fotografie 2:

1.+ 3. Rostlina s květy (Plant with flowers)

2. Rostlina s plody (Plant with fruits)

4. Plod (Fruit)

5. Semena (Seeds)

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář