ZEL(e)NÉ LISTY

Phaedranassa carmiolii Baker

Fotografie 1:

1. Phaedranassa carmiolii

2. + 3. Květenství

...........................................................

Blíží se doba, kdy konečně přestane pršet, oteplí se a my se pustíme naplno do pěstování. To bude ale na druhé straně také okamžik, kdy významně omezíme psaní pro ZL a naše články budou na stránkách přibývat jen sporadicky. Přece jen – to co máte vy za 5 až 15 minut přečtené, my plodíme někdy i pár hodin. A ten čas nám bude v letošním nezvykle krátkém létě velmi chybět. Proto, dokud to jen trochu jde, snažíme se saturovat vaši spokojenost s naším webem takříkajíc dopředu.

Když jsem v prvních letech ZL psal o peruánské cibulovině Eucrosia bicolor z čeledi Amaryllidaceae, sliboval jsem pokračování s příbuznými rody Phaedranassa a Rauhia. Ono těch jihoamerických příbuzných je víc, ale s jejich dostupností je to přetěžké. Teď mám například políčíno na další rody Griffinia a Worsleya, ale ono to určitě zase pár let potrvá, než je seženu a ony pak nakvetou. Dnes tedy o méně známém rodu ze severozápadu jihoamerického subkontinentu – rodu Phaedranassa. Podle dostupné literatury je to malý rod s devíti popsanými druhy, není však vyloučeno nějaké malé rozšíření. Oblast výskytu v přírodě jsou hlavně horské oblasti Ekvádoru, k tomu něco málo v Kolumbii, Peru a jeden druh je odskočený dokonce do středoamerické Kostariky. Je to právě ten dnešní Phaedranassa carmiolii, který mi v těchto dnech ve dvou exemplářích kvete a který se snažím usilovně (a kéž by úspěšně) sprášit.

Tyto cibule jsem si přivezl před lety z Holandska, z naší první návštěvy u Coka Grootscholtena. Tento významný pěstitel i sběratel různých rarit pěstuje kromě všeho možného sukulentního i různé exotické cibuloviny. Tento druh evidentně přivedl do květu, sprášil a nadělal semena. Z jeho výsevu jsem si tedy tenkrát také trochu nadělil. Člověk vždycky na začátku v podstatě moc neví, jak na novou kytku jít, ale když se to nakonec povede ji dokonce přivést do květu, spousta těch pěstitelských kroků, zprvu ryze instinktivních, se mu spojí do logických souvislostí.

Není to nijak těžká rostlina, dokonce je i poměrně odolná zimním nižším teplotám, i když rozhodující je ta správně načasovaná dávky vody a světla. Nakonec jsem se dočetl, že se dá jejich kvetení naprosto definovaně ovlivňovat jejich umělou dormancí kdykoliv v průběhu roku. Jenže když máte jednu nebo rostliny, jsou vaše pokusy hodně omezené.

Obrázek o vzhledu celé Phaedranssa carmiolii si uděláte nejlépe z přiložených fotokoláží. Relativně větší podzemní cibule s hnědou slupkou, větší kopinaté listy se zvýrazněnou středovou linií, asi půlmetrový květní stonek a pak už střapec typických květů, tvarem vzdáleně připomínající některé robustní jihoafrické cyrtanty (C. obliquus, C. herrei). Rozdíl je ale v barevné kombinaci, kdy se ve květech objevuje pruhy několika barev včetně zelené. Zorientovat se ve fedranasách podle květů je velmi obtížné, aspoň podle fotek na internetu, jsou si poměrně hodně podobné (s vyjímkou Phaedranassa viridiflora, která je zcela typická) a pro objektivní posouzení by je člověk musel mít všechny v květu vedle sebe. Pak by mohl dělat poctivé závěry.

Pro mě bylo získání a nakvetení zástupce tohoto rodu splněním jednoho z mých cibulových snů. Získal jsem nedávno i další dva druhy tohoto rodu a k mému fedranasovému štěstí už nyní nic nechybí….snad jen ta semínka Phaedranassa carmiolii. J.

Fotografie 2 - Phaedranassa carmiolii