Oxalis stenorrhyncha
Oxalis stenorrhyncha T. M. Salter
Fotografie 1:
1. Hlízky O. stenorrhyncha
2. Nový stonek
3. Oxalis stenorrhyncha
.............................................................
To jsem si zase naběhla. Když se zadívám na horní patro ve skleníku, kde se zelená a občas i kvete jeden zajímavý oxalisový druh za druhým, napadne mě – vždyť můžu napsat, o kterém chci. Tak úplně to však neplatí, mělo by se sejít více faktorů: nejdříve to, aby nám druh někdy kvetl a já jej zastihla s fotoaparátem v okamžiku plného otevření květů. To nastává, pokud se ve skleníku citelně zvýší teplota, což je ve dnech, kdy alespoň po nějakou dobu svítí slunce. Jelikož se teď ke konci roku v týdnu domů vracím až se soumrakem, zbývá pár vzácných víkendových dnů, kdy musíme být doma a kdy nás nezaměstnávají důležitější úkoly. Takové dny abychom pohledali.
Když už se mi jakž takž podaří druh nafotit, měly by se k němu najít i nějaké informace. Tehdy přichází další vrstva pomyslného síta, protože o některých druzích, které pěstujeme, jednoduše internet mlčí, maximálně je najdete jen jako položku nějakého pěstovacího či encyklopedického seznamu. To je pro nějaké širší rozepsání žalostně málo. Je to docela škoda; přála bych vám některé druhy pozorovat. Jsou neobyčejně krásné a fotogenické. Když si představím, jak musejí úžasně vypadat ve své domovině, kde mají daleko víc světla a zůstávají pěkně kompaktní...
Podle čeho získal Oxalis stenorrhyncha své latinské jméno , vám bohužel přesně neřeknu. Je to totiž složenina dvou slov: předpona steno- znamená úzký, tenký a rhynchos je zobák. Těžko říci, jestli se úzkozobý pojí ke tvaru nějaké části rostliny. Hlízky to asi nejsou, znám druhy s hlízkami daleko štíhlejšími, listy asi také ne, zbývají tedy poupata či plody. Teď mě napadá ještě rašící rostlina, kdy zdvíhající se stonek může připomenout jakousi ptačí hlavu se zobákem – však posuďte sami na nekvalitní fotografii..
O.stenorrhyncha patří mezi druhy, u kterých tenký stonek nese listovou růžici výše nad zemí. Zatímco u některých druhů při dobrých světelných podmínkách zůstává tento základní stonek téměř schovaný pod zemí, u dalších (O. pes- caprae, O. gracilis) vyčnívá asi i ve své rodné jižní Africe. U našeho O. stenorrhyncha je tento stonek naštěstí tuhý, drátovitý, stejně jako řapíky listů. Opaksrdčité lístky složených trojčetných listů nejsou vždy stejně rozevřené do šířky, reagují na vlhkost substrátu – při nedostatku vody se sklápějí dolů. Přitisknou se k sobě spodní nafialovělou stranou, aby zmenšily odpařovací plochu. Květy jsou nachově červenorůžové a objevují se v okolících na vzpřímeném květním stvolu. Tím se liší od dalších příbuzných, které mají květy jednotlivé a opět se přibližuje k druhu O. pes- caprae.
Myslím si, že by se tento druh dal „posouvat“ více do letní sezóny, nebude asi tak tvrdohlavě zimní, jako ostatní jihoafričtí příbuzní. Jirka nakonec „vyšpiónil“ někde hluboko na Googlu, že by tento druh měl pocházet z pobřežních oblastí Východního Kapska (což znamená letní růst) a měl by být docela běžný. Výskyt u pobřeží by mohl ukazovat i na to, že by se mohl pěstovat celoročně bez nutnosti pěstovací pauzy. Už se také nějakou dobu pohybuje ve sbírkách, takže není úplně nedostupný. Já jsem jej získala kdysi na pražském sympoziu od Holanďana Roberta Maijera a jak jsem zjistila na Googlu, vyskytuje se i v našich botanických zahradách. R.
Fotografie 2 - Oxalis stenorrhyncha
