ZEL(e)NÉ LISTY

Ornithogalum dubium aneb svému osudu neunikneš

Fotografie 1 - O.dubium s bílými květy  (White-flowering O.dubium):

1. O.dubium na začátku růstové sezóny v září (O.dubium at the start of growing seassion in September)

2. Detail okraje listu (Detail of  a leaf's margin)

3. O.dubium, Trefu, WEW of Committees Drift, RSA

..................................................................................................................................................................

Tyto prvojarní dny ve skleníku mezi cibulovinami ovládly narůstající a nakvétající květenství čeledi Hyacinthaceae, hlavně rodů Albuca a Ornithogalum. Jsou to druhy zatahující se zimním režimem vegetace a patřící do skupiny „synanthous“ podle nakvétání na konci zimy. Na rozdíl od těch cibulových sprinterů, kteří si odbudou kvetení co nejrychleji a hned na začátku svého vegetačního období, tyhle cibulky si dávají na čas. Od prvního náznaku květního vrcholu do otevření prvního květu jsou to dlouhé týdny. A pak si ještě užívají pěknou dobu postupné a pomalé otvírání jednotlivých kvítků od spoda k vrcholu svých květenství .

Mezi těmito afričany se začal nejvíc hlásit jeden příslušník velkého rodu Ornithogalum, ke kterémužto druhu jsem už několikrát vyjádřil svůj despekt. Jde o hypermarketově a velkoprodukčně využité (dalo by se říci až zneužité) Ornithogalum dubium. Patří mezi jednoznačně nejatraktivnější jihofrické snědky s velkým prodejním potenciálem hlavně ve vyselektované (případně i hybridizované) podobě. Nakonec jsem jednou i já pokusně jeden květník v OBI zakoupil a sledoval, co bude dělat. Spolehlivě přes léto nakvetl a nadělal skutečně hodně sytě oranžové parády, ale po zaschnutí květenství zaschly i listy a po vysypání květináče jsem našel už jen vyžilou (a mrtvou) cibulku. Tím se můj antizájem k tomuto druhu jen prohloubil.

Pro situaci, která nastala vzápětí, existuje mnoho vtipných, básnických i jiných bonmotů a lidových pořekadel. Já to pro tentokrát přeskočím a rovnou řeknu, že jsem se vloni v létě stal majitelem dvou rostlin se zaručeným původem z jižní Afriky a dokonce se dvěma různými lokalitami z východního Kapska. Na jedné rostlině byly dokonce i semeníky se zralými plody a semeny (ty se na chvilku objevily i v semínkové nabídce ZL, pak jsem si to rozmyslel a vyseli jsme je sami). Jenom pro upřesnění uvádím, že obě rostliny byly (dle mého očekávání) ve spícím režimu a v bezlistém stavu. Po očištění a přesazení jsem je umístil v květináčích na slunce pod stříšku našeho venkovního pultíku a nechal to na přírodě. Celé léto skutečně „ani ťuk“ a teprve v září u obou rostlin vykoukly první lístky.

Květináče pochopitelně putovaly ke konci září do polykyrbonátovníku, kde si vytvořily růžici poměrně robustních a masitých listů. Už dávno před vánocemi bylo jasné, že se u obou začalo tvořit v srdci listových růžic i květenství. A ty si pak svým přirozeným tempem přirůstaly do těchto dnů, kdy se to vyšší začalo otevírat prvními kvítky. Tušení mě nezklamalo, následovala velká radost, smíšená ale s pochybností – radost z čistě bílé barvy květů (u Ornithogalum dubium vzácná barva) a pochybnost: je to vůbec O.dubium (však se to samo nabízí: latinské jméno dubium znamená pochybný, nejistý) ?

Druhým případným adeptem na správné jméno bílo- a velko-květého ornitogala bylo západokapské Ornithogalum thyrsoides. Někteří autoři na internetu dávají tyto dva druhy do synonymické souvislosti, naprostá většina renomované cibulové literatury je však rozlišuje. Kromě jiných areálů výskytu jsou to pak další rozdíly ve velikosti rostlin, vzhledu vrchních vrstev cibule a dalších detailů listů i květů. Všechny tyto rozdíly po prozkoumání pak potvrdily, že moje první nakvetlá rostlina je skutečně bílokvěté Ornithogalum dubium.

Krátký výtah z literatury – v přírodě roste Ornithogalum dubium na dost velkém areálu ve vnitrozemí od západního Karoo po Východní Kapsko. Má růst ve vyšších nadmořských výškách, v horách a na náhorních plošinách. Velikostně jde o středně velkou rostlinu – 3-8 listů, 5-20cm dlouhých, s květenstvím 40-60cm vysokým. Typickou barvou květů je oranžová, méně často žlutá a vzácně i bílá. Je to velmi cenná rostlina pro své ozdobné a dlohotrvající květenství, hodící se i k řezu. Domnívám se, že v evroských podmínkách je přirozeně zimní a lze ji pěstovat dlouhodobě i jako hrnkovou květinu třeba v zimních zahradách. Zdá se, že jí vyhovuje chladnější režim, ve kterém je vývoj květenství i jejich postupné nakvétání vhodně pomalý. Můj způsob pěstování je v propustném a vzdušném substrátu, výživa je dodávaná v pravidelné zimní zálivce. V létě po zatažení zcela na sucho a je vhodné očistit cibuli, která není překvapivě nijak velká, od suchých listů i od odumřelých kořenů. Vlastní cibule, u tohoto druhu tvrdá a s hnědou slupkou , je jednoznačně spokojená jako podzemní, tak 2-3 cm pod povrchem.

Jsem rád, že se mi nakonec potvrdilo, to co jsem si dlouho myslel, a sice že přírodní Ornithogalum dubium je jako naprostá většina jihoafrických ornitogal kytkou ryze zimní a její evropský letní režim u rostlin z holandské produkce je výsledek průmyslové a poněkud násilné technologie. Četl jsem v několika článcích na českých webových stránkách, že jde tato cibule u nás pěstovat opakovaně po více sezón v čistě letním režimu, dokonce snad i volně v záhoně. Budu tedy rád za případnou diskusi o dlouhodobějších pěstebních „letních“ zkušenostech s tímto pohledným africkým snědkem. J.

Fotografie 2 - O.dubium s bílými květy (White - flowering O.dubium):

1. Květenství (An inflorescence)

2. Květ (A flower)

Summary:

Determination and experiences with growing of  white - flowering Ornithogalum dubium.

Fotografie 3 - O.dubium s oranžovými květy (Orange - flowering O.dubium):

1. + 4: O.dubium

2. Mladé květenství (Young inflorescence)

3. Detail květu (Detail of a flower)