Massonia pygmaea ssp. pygmaea
Massonia pygmaea ssp. pygmaea Schlecht. ex Kunth 1843
Dnešní článek by mohl nést podtitul „šestá masónka do půltuctu“. V minulosti jsme představili už pět zástupců tohoto cibulového rodu a dnes tedy přibude šestý. Takže časem to možná dotáhnu aspoň na tucet (12) případně na čertův tucet (13) ale určitě nikdy ne na veletucet (12x12). Celkem je jich totiž aktuálně mezi 17 a 29 druhy, podle botanika, který je prezentuje. Některá jména jsou novopopisy z posledních let, které někdy nejsou široce akceptovány zejména jihoafrickými botaniky.
Massonia pygmaeae má dva poddruhy – chlupatou ssp. pygmaeae a lysou ssp. kamiesbergensis. Kvete mi nyní ta pohlednější chlupatá. V přírodě se vyskytuje na jihozápadě západního Kapska, v horách Cederbergu mezi městy Montagu a Worcester, v nadmořských výškách 900-200m.n.m.. Je ji tedy možné považovat za horskou až vysokohorskou cibulovinu. Patří k miniaturám ve svém rodu a vzhledově (i velikostně) se řadí do skupinky – M. dregei, M. inaequalis a M. elandsmontana. Mám jednu rostlinu, zakoupenou na jedné české burze ještě jako Massonia sp. Loeriesfontein, což je ale nějaký omyl. Po letošním vykvetení a jednoznačném přiřazení speciesky ke druhu M. pygmaea jsem dohledával, jestli ona lokalita odpovídá, což se nepotvrdilo. V okolí tohoto městečka mají růst pouze M. depressa, M. pustulata a M. bakeriana. Naštěstí vzhled správné pygmejky nelze obelstít a bude se tak přepisovat jmenovka a škrtat lokalita.
Je to opravdu jedna z nejmenších masónií a kvete mezi prvními v rodu, asi nechce nic prošvihnout. Atraktivně ochlupené listy tvoří krásný rámec květenství a vzhledem k současným nižším teplotám ve skleníku se budu kochat jejími kvítky nejméně čtrnáct dnů. S ohledem k možnosti samopylení masónií budeme bzučet a uvidíme s jakým výsledkem.
Je pro mne určitou radostí, že tyto zimní jihoafrické cibuloviny si pomalu nachází mezi českými pěstiteli sukulentů své milovníky. Snad k tomu přispěly i naše články na Zelných listech, proto má smysl v této naší amatérské propagaci ještě chvíli pokračovat.
Na úplný závěr ještě malá poznámka. V tomto typicky zimním rodu se přece jen našly i (zatím) dva druhy masónií s letním růstovým režimem – M. saniensis a M. wittebergensis. Takže něco i pro pěstitele s odporem k zimním geofytům. Doporučuji se ale tak úplně nebránit, dnešní možnosti ledkového přisvětlování nám otevírají dříve netušené možnosti zimní kultury. O tom ale snad někdy příště.....
J.
