Jdi na obsah Jdi na menu
 


Massonia pustulata

9. 11. 2008

Massonia pustulata Jacquin

 Obrazek

  

Fotografie 1:

1. Mladé listy (Young leaves)

2. Detail listů (Detail of leaves)

3. Massonia pustulata

..............................................

Pro většinu pěstitelů sukulentů je zima obdobím klidu, jak pro ně, tak pro jejich rostliny. Ne však pro mě. Tím, že mě uhranuly rostliny jižní Afriky s u nás obráceným vegetačním cyklem, mám od podzimu do jara o zábavu postaráno. Letošní podzim mi asi přinese spoustu cibulové radosti. Nějak skutečně dobře „přeletnily“ zimní cibuloviny a začínají se od září postupně budit. Protože jsem většinu z nich stihnul na konci léta opracovat a přesadit, začínají mi to nyní splácet a některé i poprvé pokvetou. Některé se budí i po 1,5 roce, kdy se loni vůbec neolistily.

Po loňské masonii, která je určená tak na 75%, přicházím tedy nyní na ZL s aktuálně nakvetlou, stoprocentní Massonia pustulata. Už léta opečovávám semenáček, který každý rok nabírá na síle, už má třetí rok 2 listy (což už je u dvoulistých cibulovin předzvěst dospělosti) a stejnou dobu se pokouší o květenství, které mu zatím vždy před otevřením zaschlo. Letos je to obzvláště nadějné, že se mu podaří dokvést do vítězného finále. Byl však před cílovou páskou předstižen svými dvěma dospělými tetami, které jsem si před 3 týdny přivezl z Holandska (neptejte se mi odkud a jak vůbec, dodnes se z toho nemohu vzpamatovat….). Obě byly už s poupaty, jedna s mírně vyhnutým listem, ale hlavně obě asi 2x větší, než můj budulínek-semenáček. Takže duo Massonia pustulata v plné síle a kráse.

Na Chrudimských internetových novinách proběhl letos v létě záslužný čin – neznámý překladatel přeložil a dal v český sukulentní plen původně anglický článek plný fotografií a informací o rodu Massonia. Od té doby je i můj článek na ZL poměrně často navštěvován. Inu masonie jsou cibulky vskutku jiné a přitažlivě zajímavé. Opět se mi potvrdilo, jak je psaní těchto článků nejvýznamnější pro nás samé. Prolézt literaturu a příslušné weby, dát si dvě a dvě dohromady, udělat si na konkrétní kytku svůj názor, prostě zaměřit se ve sbírce drobnohledem na jeden objekt a zkusit tu mámu přírodu pochopit. V něčem se rozjasní, v něčem se zatemní, ale stejně se člověk (já) konečně něco pořádného o té kytce dozví a něco mu „dojde“.

Massonia pustulata je kytka dávno popsaná a tím jakoby „jednoznačná“. Ale protože si roste na překvapivě velkém areálu (posuďte sami) – od Namaqualandu na západě, přes vnitrozemské Karoo až po pobřežní Port Elizabet ve východním Kapsku na východě – tak je pochopitelně ve svém vzhledu až nečekaně proměnlivá. Ono „pustulata“ je v překladu něco jako puchýřkatá, bradavičnatá nebo pupínkatá, ale prý se vyskytují pustulaty i s hladkým listem. Také s tou původně jednoznačnou barvou listů je to všelijaké – mohou mít od světlounce zelené po tmavě fialové odstíny. Aspoň ty květy se zdály jednoznačné, avšak kromě asi opravdu typicky dlouhých vyčnívajících tyčinek jsou barvy samotných květů od bílé, přes krémovou po narůžovělou. Ale trochu věřím, že nějaké ty „pupínky“ by správná pustulata měla mít. Proto například na základě těchto pro mě nových informací jsem usoudil, že jedna lokalitní masonie od Petra Pavelky by mohla zcela klidně být světlolistá M.pustulata. Ještě větší hokej (nebo podobný zmatený sport) do toho ale mohou pro nás amatéry vnášet naprosto zásadní rozdíly mezi vzhledem lokalitních kytek a kytek v kultuře. Nic se totiž nevyrovná „domácímu“ jihoafrickému sluníčku a hlavně tvrdým přírodním podmínkám na lokalitách. Proto už třeba vím, že stačí pár bezslunečných podzimních inverzních dnů nad Plzní a už je to na barvě mých květů i listů (bohužel) znát!

Ale konec zmatků, raději něco o pěstování. Všechny masonie jsou v našich podmínkách výhradně zimní cibuloviny, jejich cibulky chtějí umístit určitě vrcholem tak 1-3cm pod zem (podle velikosti cibule), substrát hodně propustný ve spojení s výživnější zálivkou, v období hlavního růstu zelené hmoty listů a vzápětí kvetení raději dodávat energii v hnojivu pravidelněji, na konci vegetace už bez hnojiva citlivě sledovat napětí v listech a když si kytka sama řekne na jaře (začnou jí žloutnout listy), tak zálivku přerušit a nechat cibulku zatáhnout. Přes léto nechat zřejmě světelně asi kdekoliv, ale teplotně raději „vypéct“ a vyzrát při vyšších letních teplotách. Opět mohu doporučit na konci léta před další sezónou cibulky zkontrolovat a očistit od starých odumřelých kořenů (nové určitě nechat). Optimální teploty přes zimu jsou tak nějak dány podmínkami každého skleníku či zimní zahrady, ale zdá se, že nevadí noční teploty klesající k (i pod) 10°C a denní teploty aspoň 15°C. Alfou omegou je ale ono magické podzimní (a zimní) slunce, které pokud je, tak všechny jihoafrické kytky proměňuje v sukulentní klenoty a pochopitelně i u cibulovin dělá divy, a pokud není, tak je všechno bledé-světlé-nevýrazné-evropské.

Dnešní Massonia pustulata není určitě poslední masonií na ZL, myslím, že už se hlásí M.echinata a další pomalu dorůstají. Myslím, že ale není kam spěchat a cibulových jihoafrických šperků je vícero, právě nám začaly klíčit daubenye a to jsou teprve parádnice! J.

Summary:

Description and experiences with growing of south- African Massonia pustulata from family Hyacinthaceae.

Fotografie 2:

1. Mladé květenství (Young inflorescence)

2. Květenství (Inflorescence)

3. Detail květů (Detail of flowers)

Obrazek

Fotografie 3:

1. Massonia pustulata

2. Massonia sp., RSA, Esselskop

Obrazek

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Trpelivost ruze i massonie prinásí

(Jirka, 11. 11. 2008 7:28)

Jsou to skutecne velmi zajímavé kytky s velkou variabilitou a malými predely mezi jednotlivými druhy. Jejich pestovanost není velká a tak i dostupnost materiálu, semen i rostlin, je spís vecí náhody. Nejcastejsí je opravdu M.depressa, pak obcas i echinata a pustulata. Zbytek uz jsou vzácnosti sehnatelné jen u pár specialistu v Evrope. Semena ze sveta jsou pravdepodobneji objevitelné, ale cesta k dospelým a kvetoucím kytkám je dlouhá. Je proto "rychlejsí" se pídit po rostlinách. V ceských nabídkách se myslím vubec neobjevují, depressa je u nekoho v Bratislave a pak uz je potreba jít za hranice - Nemecko, Holandsko, Anglie. Proste se sem-tam na neco v pestírnách narazí. Jinak pokud se postíte do shánení a uvidíte nekde kytky rodu Daubenya, berte je taky, jsou stejne atraktivní. A nesmutnete, zacátky jsou vzdycky tezké... J. PS: mozná se vám ozve nejaký ctenár ZL, ze má prebytky.

kde sehnat massonii?

(Silvia, 10. 11. 2008 19:12)

Tyto kytky mne zaujaly asi tak pred 1/2rokem a zacala jsem se pidit po tom, kde se k nim dostat... Jedine misto, kde se mi povedlo je objevit, bylo u p. Prochazky M. depressum. Nemuzete poradit, kde sehnat dalsi varianty?