ZEL(e)NÉ LISTY

Massonia hirsuta Link & Otto 1828

O massóniích na Zelných listech jsem začal psát už před mnoha lety. Tenkrát bylo informací kolem nich velmi málo a například platných druhů bylo pouze šest. Pak se o ně docela probudil zájem jak mezi pěstiteli, tak i botaniky. Přibývalo druhů i informací, jeden čas se počet druhů přehoupnul přes dvacetpět, pak naštěstí přišla zásadní revize rodu Massonia od jihoafrických botaniků a počet druhů se ustálil kolem patnácti. Tato revize velmi důkladně prošla veškeré dostupné herbářové položky versus současné známé lokality a podrobila je kritickému vědeckému porovnání. Proto je dnes výrazně snadnější se v tomto rodu orientovat a pomocí klíče i lokalit pokud jsou známy, správněji zařazovat masónie ve sbírkách ke konkrétnímu správnému druhu.

Dnešní Massonia hirsuta pěstuji už drahně let, byl to starý výsev semen z Messagarden z dob, když ještě měli úžasný sortiment semen úplně všeho, včetně cibulovin. Tenkrát to ale byla ještě Massonia sp. Addo, ke které jsem dlouho nedokázal přiřadit jméno.

Čas oponou trhnul a já jsem si na ni troufnul. Kvetly mi totiž letos v naprosto stejný čas a stejným květenstvím tři podobné massonky. U jedné byla na jmenovce aff. hirsuta a já jsem ověřoval v oné revizi, jestli je to správně a jestli i ty další dvě (jedna s lokalitou Addo) by mohly být stejným druhem. A vše se mi jeví pravděpodobné až správné.

Massonia hirsuta je druh rostoucí na relativně malém území kolem Port Elizabeth (dnes Gqeberha). Jsou známy lokality – Steytlerville, Humansdorp, N of Stutterheim a další, mezi nimi i ono Addo. I když jde o celkem malé území, jsou mezi jednotlivými populacemi rozdíly, hlavně v ochlupení listů a jejich barvě. Holotypem byla rostlina sbíraná blízko Port Elizabeth, která měla listy chlupaté (odtud její jméno), existují ale i rostliny pouze s ochlupeným okrajem listů (např. populace z Addo) nebo i zcela lysé. V přírodě začíná být v posledních letech hodnocena jako ohrožená. Při studiu lokalit a herbářových položek jsem objevil i jednu pikantnost, která specielně mě velmi potěšila. Existuje v jednom muzeu uložená položka Massonia (následně přiřazená k M. hirsuta), kterou sbíral náš Emil Holub pravděpodobně při své první africké cestě (1872-1879) z oblasti Port Elizabeth (kterému Emil H. říkal roztomile Brána Eliščina).

Koukám, že se mi ten dnešní článek nečekaně natáhnul, takže už jen letecky. Dva zelenavé (někdy i červenavě mramorované), chloupkaté či lysé listy položené vodorovně na substrátu, nízké natěsnané květenství drobných kvítků, které jsou nejdřív bílé, pak krémové a nakonec narůžovělé až fialkové. Nakvétají postupně od okrajů květenství k jeho středu a je to hezké pokoukání. Květy mají silně vonět a mají je opylovat drobní jihoafričtí hlodavci, které ale můžete snadno nahradit a pokusit se o sprášení. Klasická zimní cibulovina s nároky obdobnými jako její bratři a sestry. Lze ji množit jak výsevem tak občasnými odnožemi. Občas bývá dostupná i na českých prodejních akcích, většinou ale až na podzim a přes zimu.

J.