ZEL(e)NÉ LISTY

Haemanthus humilis Jacq. 1804

Fotokoláž 1: Haemanthus humilis ssp. humilis, Thomas River

Některé přihlášky mých rostlin, nabízejícících se ke zveřejnění na ZL nyní musím „házet pod stůl“. Prostě je jich nyní přehršel, čili moc. Tentokrát jsem ale nemohl odmítnout – nakvetly mi totiž dvě blízce příbuzné jihoafrické cibule, ve kterých jsem neměl jasno, a tak mi to připadlo jako hozená rukavice. A také možnost přerušit to nekonečné pikýrování a přesazování a pustit se do vědečtější práce, ovšem pouze v rámci mých amatérských možností.

Jak všichni cibuláři vědí, hemanty jsou stálezelené a zatahující, ty první jsou běžnější (zejména až profláknutý Haemanthus albiflos), ty druhé už jsou obtížněji sehnatelné a ještě se dělí na zimní a letní. Pochopitelně pro nás ve střední Evropě jsou lehčeji pěstovatelné ty s letním režimem. Mám malé stádečko hemantových cibulí se jmenovkami H. humilis a H. hirsutus. Upřímně jsem mezi nimi mnoho rozdílu do dnešních dnů neviděl a tak jsem rád za to „pošťouchnutí“, abych si to v hlavě i v květináčích srovnal.

Starý známý Haemanthus humilis (= nízký) roste na velkém areálu na východě Jihoafrické republiky a několika malých státečků v téže oblasti. V přírodě tvoří mnoho malých populací s velkou variační šíří – listy lysé i chlupaté, cibule malé i velké, květy od bílé přes světle až po tmavě růžovou. A pořád je to H. humilis. Nakonec to v rámci jedné nedávné revize rodu Haemanthus dospělo k ustavení dvou poddruhů – H. humilis ssp. humilis a H. humilis ssp. hirsutus. A právě s tím jsem měl problém, neuměl jsem je od sebe jednoznačně rozlišit. Nakonec mi pomohl dobrý zdroj na internetu, vlastní květy a kvalitní specializovaná literatura, kteroužto jsem obdržel ke svým šedesátinám (děkuju kamarádi).

Takže první rozdíl, který ovšem není zcela „směroplatný“, spočívá v tom, že u základního poddruhu humilis je obvykle horní strana listů lysá a dolní chloupkatá, u podddruhu hirsutus je tomu opět obvykle naopak. Takže pro určení nic moc. Druhý zásadnější rozdíl je ve velikosti a tvaru květů, k tomu je ale potřeba nejlépe květů obou poddruhů najednou. A to se mi letos konečně povedlo. Takže tedy humilis má tyčinky delší než okvětní lístky o max. 5mm (a délku okvětních lístků 4-10mm) a u hirsutusu vyčnívají tyčinky přes okvětní lístky o 5 až 15mm (čili výrazněji) a délka lístků je 10-20mm. A je jasno a ověřeno na letošních květech a jmenovky jsou platné, i po těch letech nedošlo k jejich popletení.

Jinak většina mých hemantů pochází od „strýčka Coka“ a když jsem dnes ráno procházel jeho galerii fotek na internetu, bylo mi, jako by se přes rameno díval spolu se mnou. Sluší se tedy zmínit onu variabilitu a různotvarost, kterou má na svých fotkách, jsou známé místní formy poddruhu humilis: Thomas River form, Rhodes form, Stutterheim form, Kei Bolo form, Dwarf form a Giant form (Keirow Gigant, nebo také Kei River). Mám ve sbírce také extrémně vousatý humilis s Cokem popsanou jmenovkou „Bell ex Dawie“ (evidentně od Davida Humena z Lifestyles Seeds). Poddruh hirsutus mám jen v jedné podobě – Pretoria form.

Na závěr této smrště se sluší zmínit něco o pěstování H. humilis. Nejsou to kytky úpalu, vyhovuje jim spíše polostín, větší květník (ale moc často nepřesazovat, je háklivý na poškození kořenů), propustný substrát na bázi pemzy, zálivka pravidelná a občasně hnojivá. Na podzim spořádaně zatáhnou a zvládají to víceméně nasucho někde pod regálem, i když pár kapek vody v zimě udrží dužnaté kořeny ve správné aktivitě. Toť vše a jdu zase sázet.

J.

Fotokoláž 2: Haemanthus humilis ssp. hirsutus, Pretoria form

Fotokoláž 3: Nahoře porovnání květů obou poddruhů

Dole: Haemanthus humilis ssp. humilis, Bell