Jdi na obsah Jdi na menu
 


Haemanthus albiflos aneb netřesk po africku

26. 10. 2008

Haemanthus albiflos  Jacquin aneb netřesk po africku

 Obrazek

  

Fotografie 1:

1. Haemanthus albiflos, RSA, Boesman River

2.+ 3. Nové květenství (New inflorescence)

......................................................................

Někdy si čtenáři ZL mohou při prohlížení článků na nich uveřejněných říkat: proč nepíšou také o nějakých normálních sukulentech a cibulovinách, proč pořád vytahují do světla ramp jakési neznámosti a divnosti? Odpověď je nasnadě - prostě pěstujeme kytky, které k nám doputovaly, vedle klasických i ty zatím méně známé. Ale při výběru kytek pro články jsme spravedliví, která se přihlásí, ta se taky (jednou) dočká.

Dnes tedy v oblasti květináčových cibulovin zabrousím do  klasiky nejklasikovanější – Haemanthus albiflos. Nevěřím, že by jej nějaký pěstitel pokojových rostlin neznal a u většiny dokonce někde v koutku skleníku či na parapetu okna spokojeně roste. Tato rostlina má velkou spoustu nelatinských jmen, která (vyjímečně) nechci vypočítávat, přestože jsou některá přiléhavá či humorná. Zaujala mě totiž jiná informace: afričtí domorodí léčitelé pochopitelně odhalili i u této hojně se vyskytující cibuloviny v jižní Africe její medicínské využití (proti chronickému kašli), ale také ji používali jako amulet na ochranu proti blesku, čili něco jako osobní mobilní netřesk. Jak originální a zároveň praktické při afrických bouřkách…

Pojďme ale zpět od kouzlení k botanice. H. albiflos, jakožto jeden ze tří stálezelených zástupců rodu, je nejznámějším a nejpěstovanějším hemantem. Na rozdíl od těch zatahujích, jsou stálezelené druhy (H.albiflos, H.deformis a H.paucifolius) v zásadě stínomilné, nerostou totiž na exponovaných a suchých  stanovištích, ale spíše v podrostu jiných rostlin, ve stínu, dokonce v řídkých lesích. Přesto v kultuře snesou i celodenně osluněná stanoviště a sušší režim zálivky, spokojenější kytky jsou ale v polostínu, kde i častěji kvetou.

V domovině se H.albiflos vyskytuje na velkém areálu v jižním a východním Kapsku a je proto i logicky dost variabilní, hlavně ve velikosti a v provedení listů. Různě zelené listy, od tmavé přes šedozelené po světlejší tóny, většinou lysé a hladké povrchy, ale také obrvené na okrajích, případně i jemně vlasaté a prý dokonce i se žlutavými tečkami na horní straně listů. Jeden lokalitní H. albiflos v mé sbírce má dokonce na listech  i podélné tmavší a světlejší proužky. Vyskytují se formy s drobnějšími i celkem obřími listy, dřívější literatura dokonce rozlišovala několik variet. Zatímco zatahující hemanty jsou spokojené s podzemním umístěním svých cibulí, u stálezelených druhů je správnější nechat jejich polovinu až většinu cibule nad substrátem, k čemuž trochu navádí světle zelená pokožka cibulí. Starší literatura uváděla u tohoto druhu doporučení co nejméně přesazovat a trápit jej v malém květináči, protože jen tak často kvete. Nevím, já své cibule netrápím, dávám jim spíš větší květináče a jejich kořeny očišťuji poměrně často a jak vidíte na fotkách, kvetou mi také. Asi je ten problém spíš v tom ty zdravé, funkční, dužnaté a pochopitelně křehké kořeny nepolámat. Jejich zacelení a obnovení skutečně stojí kytku hodně sil a to určitě na kvetení vliv má. Takže klidně přesazovat, ale hodně opatrně.

Vrcholem atraktivity u většiny cibulovin je okamžik jejich kvetení, stejně tak H. albiflos je nejzajímavější jako kvetoucí. Z boku mezi listy vyrazí robustní dužnatý květní stonek, který nese jeden květ, jež je ovšem hustým květenstvím mnoha nahloučených květů. Barva čistě bílá, tyčinky vysunuté žluté, samosprašnost ověřená, semeníky velmi okrasné – červené a dužnaté. Semena, pokud jsou vyseta záhy, rychle a bez problémů klíčí.

Tuhle známou cibulovinu nemusím nijak zvlášť propagovat, byla, je a bude určitě hojně pěstovaná i bez tohoto článku, množitelná je kromě výsevu i celkem častými odnožemi. Skvělé je, že kromě klasických zahradnicky jednotných rostlin, se v posledních letech objevily ve sbírkách specialistů i nové lokalitní rostliny, s různými malými i většími odchylkami od onoho klasického standartu.    J.

Summary:

Description and experiences with growing of south- African Haemanthus albiflos from family Amaryllidaceae.

Fotografie 2:

1. Rostlina s květenstvím (Plant with inflorescence)

2. Květenství (Inflorescence)

3. H.albiflos, RSA, Jansenville

4. H.albiflos, RSA, Olyvefontein

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Budem se snažit

(Silvia, 31. 10. 2008 20:42)

Díky za radu a povzbuzení ;-)

Dědku raď!

(Jirka, 31. 10. 2008 19:46)

Nevím s jistotou, jestli oba hovoříme o téže kytce, ale předpokládejme to. Jestli jde skutečně o amarylkovitou cibulovinu, měla by se kytka opět snažit po odstranění všeho odumřelého a napadeného znovu o vytvoření svého přirozenějšího vzhledu a tedy i o tvorbu své nové zdravé cibule. Jestli se o to Váš hemantus pokouší právě teď, buďte mu nápomocna opatrnou, ale vytrvalou zálivkou, občas i se slabým hnojivem. Pokud by šlo o kytku zdravou a silnou, zvládla by bez problémů jak suché období , tak i chladnější umístění. Vy ale máte pacienta v rekonvalescenci, takže musíte jinak, i když opatrně a pomalu. Teplo raději odspodu na kořeny a také bych ho nedával na jižní okno. Jinak je to prostě na Vás a Vašem citu. Držím palce.

Co teď?

(Silvia, 31. 10. 2008 12:42)

také mám doma jeden Haematus, už mu je něco kolem 10 let, jenže dost dlouho - cca poslednich 5 let živořil - čas od času mu zhnili vrchní slupky cibule, uhnily kořeny, nakonec zůstal jen jeden, což způsobilo značnou nestabilnost rostliny, hlína byla prolezlá jakýmisi drobnými bílými broučky... Když se mi tato chudinka dostala letos v létě do rukou první co jsem udělala očistila ji od zahnívajících šlupek až na zdravý list a přesadila. Stalo se z ní tak trochu klátící se koště na vysolém tenkém kmínku...Dlouho se nic nedělo. Pak začala v kmínku sílit a zelenat a asi tak před měsícem začal růst další list. Chtěla jsem se zeptat, jakým způsobem pokračovat - v tomto období by už měla odpočívat a ona chuderka, právě nastartovala.... Dát ji do chladu, nebo nechat při pokojové teplotě? Zalívat nebo zmírnit zálivku?