Brunsvigia namaquana
Brunsvigia namaquana D.Müll.-Doblies & U.Müll.-Doblies 1994
Fotografie1:
Nahoře: Brunsvigia namaquana, Loeriesfontein
Dole: Skupina rostlin B. namaquana
Kdysi dávno jsem napsal článek o nekvetení cibulovin rodu Brunsvigia, aby mi pak do jednoho roku vykvetla jedna darovaná stará cibule Brunsvigia bosmaniae a pak následně podobně obří zakoupená Brunsvigia litoralis. Dalších druhů tohoto (pro mne a pár dalších bláznů) zajímavého rodu mám vícero, většinou semenáčky mladšího věku, u kterých se opravdu jejich květů dočkat nemusím. Proto mě překvapil letošní podzim, když mi z jednoho květníku vyrazilo nádherné drobné květenství Brunsvigia namaquana.
Brunsvígií je kolem dvaceti druhů a jsou to povětšinou robustní velké cibuloviny. Najdou se však mezi nimi drobečkové, ke kterým patří i dnešní Br. namaquana. Její výskyt v přírodě je severní Kapsko, oblast Namaqualandu (odtud její jméno) a zasahuje na severu i do jižní Namibie a na jihu až k Loeriesfonteinu. Ještě jižněji, v okolí Vanrhynsdorpu, roste její příbuzná a podobně chloupkatá Brunsvigia radula.
Díky svému většímu areálu výskytu se liší jednotlivé populace svým vzhledem. Část mých namakván jsou zelenolisté s malými bradavičkami a z nich rostoucími krátkými zelenavými chloupky. A dva květináče s lokalitními namakvánami z okolí Loeriesfonteinu mají tyto chloupky mnohem delší a hustější a navíc zářivě zlatavé! No prostě botanický šperk.
Velikostně je to opravdu pidicibulovina, cibulka má kolem 2cm v průměru, na povrchu ležící 2-4 malé podlouhlé listy a případné květenství se může tyčit do 10-12cm. Květenství tvoří okolík asi deseti drobných kvítků světle růžové barvy. Tyto květy mají být zygomorfní (symetrické podle jedné roviny souměrnosti) a nemají dlouhého trvání. Jsou však samosprašné, podařilo se nám vytvořit 5 semen, jejichž osud je ale zahalen do hororového hávu, který nelze publikovat a zná ho naštěstí jen opravdu malý počet lidí. Smutným výsledkem onoho nedopatření je to, že nedošlo k výsevu. Listy začínají růst až po odkvětu a dělají parádu až do jara.
Jak čtenáři asi pochopili, že je to zimní záležitost, kterých máme ve skleníku požehnaně, takže vás určitě budou čekat přes zimu masonie, lachenálie, ornithogala a možná i další lahůdky ze světa zimních cibulovin.
J.
