Jdi na obsah Jdi na menu
 


Brunsvigia bosmaniae - první prémie v běhu na dlouhou trať

28. 8. 2011

 

Brunsvigia aff. bosmaniae, F.M. Leighton – první prémie v běhu na dlouhou trať

b.-bosmaniae-1s.jpg

 

    

Fotografie 1:

1. První poupata

2. První otevřený květ

3. Vrchol cibule s rašícími listy

4. Mladé květenství

...........................................................

Když jsem někdy loni před vánocemi psal trochu ufňukaný článek o cibulích rodu Brunsvigia, o tom jak ty potvůrky v kultuře nekvetou (fňuky-fňuk), zhola jsem netušil, že mi letos v létě jedna brunsvigie ukáže, že na tom nic není a že kvést umí. Ono to nakonec bude někde mezi třemi příslovími: trpělivost růže přináší, nejhloupější sedlák mívá největší brambory a štěstí sedne i na vola. Ale jak to vlastně bylo….

Byl jednou jeden cestovatel a kaktusář se sukulentními sklony, který si před dlouhými lety, kdy to ještě šlo, přivezl z jižní Afriky pár cibulí, aby mu v jeho skleníku dělaly parádu a svými květy čas od času připomněly ony africké časy. Když mu však po dlouhých dvaceti letech ani jednou nevykvetly, rozhodl se zmíněné cibule potrestat vyhnanstvím do jiné sbírky. Tak nějak se tehdy před 4 lety dostalo několik vzácných, i když nekvetoucích přírůstků do mé sbírky cibulovin. Jedna z nich už se před dvěma lety svým květenstvím vyloupla a vyzradila tím svoje jméno – Drimia elata. Od té doby nic, až teď.

U této středně velké cibulky jsem měl už nějaký čas podezření, že by mohlo jít o brunsvigii, i když na jejích zimních listech nebylo pranic zajímavého. Bylo pouze znát, že ony na povrchu substrátu ležící listy jsou poněkud bledé a vytáhlé a potřebovaly by podstatně víc kvalitního zimního slunce. Před 14 dny jsem poprvé uviděl rašící květní puk a začalo období plné napětí a očekávání. Postupně odpadávaly alternativní možnosti (Ammocharis, Nerine, Haemanthus) aby se nakonec potvrdila původní naděje – je to Brunsvigia. Věda, že jde o ryze zimní rostlinu, zmenšil se okruh možných kandidátek jaksi sám od sebe. Teď rozhodnou květy, říkal jsem si, ale barevná proměnlivost květů brunsvigií je velká. Z pupenů se počaly klubat (v těch největších vedrech minulých dní) v podstatě bílé květy jen s lehounkým, málo výrazným růžovoučkým nádechem. Docela jsem se bál, aby se květenství neusušilo a nezaschlo dřív, než se něčeho dopátrám, ale dopadlo to dobře. Postupně se otevřelo už 14 květů z 21 poupat a čistě bílá barva začala od nejstarších květů výrazně růžovět. Navíc se na květních plátcích objevily výrazné podélné tmavší linky. Začalo přihořívat – B. bosmaniae, B. comptonii nebo B. herrei. No nebudu to natahovat, nějak jsem vyeliminoval a vydedukoval, že by mohlo jít právě o tu první jmenovanou – Brunsvigia bosmaniae rostoucí v jihoafrickém Namaqualandu na velkém areálu. Neměla by být zrovna nějak extra vzácná a všechny znaky květů a listů víceméně odpovídaly. Nechávám pouze malé aff. v názvu, třeba se to časem upřesní.

Porovnám nyní údaje z literatury s mojí rostlinou. Podzemní cibule má dosahovat u dospělých rostlin průměr 5 až 10 cm, moje má do 4 cm, takže mlaďoška. Listy se tvoří v párech naproti sobě, nejvíce šest, moje má čtyři. Květenství v průměru kolem 25 cm celkem odpovídá, počet květů literatura uvádí 20 až 70, mě čeká jen 21. To by odpovídalo také prvně kvetoucí dorostence. Samotné květy dosahují průměru 5-6 cm a právě významným znakem jsou ty tmavší proužky na plátcích. Květní stonek, který nese vlastní umbel, je vysoký 20 cm (měřeno od vrcholu cibule), je plochý, 1,3 cm v jednom směru a 0,4 cm v druhém. Květy slabě voní pro mě nepojmenovatelnou vůní, pohlavní orgány jsou daleko vysunuté z květu jako například u nerinek. Zkusím sprášení, ale mnoho nadějí si nedělám.

Pěstování je hodně instinktivní. Očištěná cibule v hodně velkém (širokém i hlubokém) květníku, směs kompostovky, říčního písku a pemzy tak asi po třetinách. Určitě dělá kytce moc dobře pár kapek vody i v létě, kdy spí v bezlistém stavu. Já jsem to pořešil tím, že jsem na vrch „prázdného“ velkého květníku s brunsvigií postavil tři menší květníky s letní cibulovinou, které jsem zaléval. A ta trocha přebytečné vody šla prostě dolů k té velké spící cibuli.

Možná je to poslední brunsvigie, co mi kvete, ale zkusím zase před vánocemi trochu zafňukat, třeba z toho příští léto něco zase bude. Rýsuje se mi tam jedna další adeptka s brunsvigiovitými listy…. J.

Summary:

Destermination and experiences with growing of Brunsvigia aff. bosmaniae.

Fotografie 2:

1. + 2. Brunsvigia aff. bosmaniae - květenství z posledních dnů

b.-bosmaniae-2s.jpg

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář