Jdi na obsah Jdi na menu
 


Amorphophallus atroviridis- jak se chlubit cizím peřím

27. 11. 2016

Amorphophallus atroviridis Hett.- jak se chlubit cizím peřím

a.-atroviridis-1s.jpg

   

Fotografie 1:

1. + 2. Amorphophallus atroviridis s nerozvitým květenstvím

...............................................................................................

Občas děláme s Jirkou výměnné obchody typu: ty napiš, já zaleju či vyperu či poklidím. Pro dnešek to platilo obráceně. Když po mně dnes chtěl Jirka článek, poslala jsem ho osmažit řízky a já si zatím hledala podklady k dnešnímu článku. U nás doma se totiž chystá ke květu taková raritka – exotický zmijovec, který dokonce dostal civilní jméno George. Na jaře loňského roku jsme ho přivezli z cesty do jedné tuzemské pěstírny, abychom udělali radost Růžajdě. Nedlouho před tehdejší cestou jsme společně viděli pořad s Davidem Atenboroughem kromě jiného i o druhu Amorphophallus titanum, tak jsme jí chtěli koupit alespoň méně vzrůstného příbuzného. Růžajda měla neskrývanou radost a hned si zeleného kámoše s latinským jménem Amorphophallus atroviridis pojmenovala k obrazu svému. Asi pěticentimetrová zploštělá hlíza se koncem jara probudila a vyhnala jeden list s červenohnědým řapíkem a tmavozeleným hluboce vykrajovaným listem (atroviridis znamená tmavozelený). Přidejte k tomu ještě tmavě červenou barvu na spodní straně listů a máte rostlinu jako ze žurnálu. Nějakou dobu zmijovec pobýval na parapetu okna dětského pokojíčku spolu s několika masožravkami, orchidejí, fíkusem a dioskoreou.

V zimě jsme nechali zmijovec zatáhnout, na jaře ho Jirka přesadil a přidal k několika dalším příbuzným rostlinám z čeledi Araceae, které se nám mezitím postupně sešly. Zatímco ostatní už vesele vegetily, po zmrzlých dokonce na volném vzduchu venku, George pořád nic. Uprostřed léta to Jirka nevydržel a překontroloval, zda se s hlízou neudálo něco nemilého, našel však normální čekací pupen, tak vše zase zahrabal zpátky do květináče. Rostlina se začala probouzet až po přenesení zpátky na parapet dětského pokojíčku na podzim. Jaké bylo naše překvapení, že se začaly vyvíjet hned 4 listy a z jednoho se dokonce vyklubal květní toulec.

Co se dá o A. atroviris najít? Rostlina pochází ze severní části centrálního Thajska, kde by měla růst na skaliscích (jiné prameny uvádějí v lesích) okolo města Sara Buri. Dospělá rostlina může dorůst výšky 30 (někdy až 50) cm. Je docela teplomilná, i v zimě jí dělá dobře teplota vyšší než 15°C. Květenství se začíná vyvíjet v létě. To naše rostlina splnila do puntíku, avšak přidělala nám tím mírné vrásky. Dokud je toulec zavřený, je vše v pořádku, ale až se vysune středový klásek... Jistě víte, že květy zmijovce nevoní zrovna po fialkách, vyvstane tudíž problém, kam s ním. Nakonec jsme mu do budoucna přisoudili místo u okna na neobývané podestě nahoře v patře domu, kde bude „na hanbě“, dokud neodkvete. Pak ho zase vezmeme na milost. Optimistka Růžajda stejně předpovídá, že její George možná smrdět vůbec nebude... R.

Fotografie 2:

1. Listy

2. Vrchol hlízy

a.-atroviridis-2s.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

nevoní, nevoní...

(Jirka Kytička, 3. 12. 2016 11:44)

Do Asie s vámi, abyste zažili, co je to SMRAD :-)