ZEL(e)NÉ LISTY

Albuca bruce-bayeri U.Müll.-Doblies 1994

Asi si pravidelní i občasní čtenáři Zelných listů už zvykli, že poměrně často představuji nějakou zajímavou cibulku ze své sbírky. Přichází podzim, brzo se nastartuje zimní období s krátkými dny, a to je okamžik, kdy se jako na povel (v naprosté většině i bez kapky vody) probouzí spící cibuloviny napříč čeleděmi i rody a začnou tlačit někdy listy, někdy květy a někdy obojí najednou.

A nějak takhle se mi před týdnem přihlásila hyacintová miniaturka se jménem Albuca bruce-bayeri. Jméno dostala po svém objeviteli, kurátoru zahrady Karoo v jihoafrickém Worcesteru. Bruce Martin Bayer (1935-2023) je známá postava ve světě jihoafrických sukulentů, byl to zemědělský entomolog, botanik , průzkumník a také již zmíněný dlouholetý kurátor botanické zahrady. Jeho jméno nesou další známé sukulentní druhy – Huernia, Tylecodon, Gasteria, Eriospermum, Anacampseros, Asparagus a další. V přírodě se A. bruce-bayeri vyskytuje v Západním Kapsku (proto zimní růst), v okolí Ladismith.

Většina cibulovin není zrovna úžasná svými listy, jsou to různě velké nitky, pásky nebo i větší “plácačky“, prostě nic moc obilí. Takže jakákoliv zajímavější odchylka od tohoto standartu je vítaná. Roztomilé jsou například různé vrtulky, krucánky a zatočené listové výtvory. K těm se řadí i dnešní albuka. Má malou cibulku a několik dužnatějších listů kruhového průřezu, které se stáčí do efektních spirál, vztyčených vertikálně. Tyto spirálky mohou být různě zahuštěné podle intenzity světla, která je jim při růstu dopřána (víc slunce – nižší hustší spirály, méně slunce – protažené řidší spirály). Navíc mají být listy mírně lepkavé, což způsobuje v přírodě obalování listů drobným pískem. Květy jsou zelené až zeleno-žluté, na nízkém stonku, svěšené „albukovské“ zvonečky. Květy mají výrazně vonět (nečichal jsem).

Velmi podobnou albukou s vrtulkovými listy je Albuca hallii z jižní Namibie, z okolí Lüderitzu. Její listové vrtulky rostou ale horizontálně, čili do stran. Někteří botanici dokonce oba zmíněné druhy albuk slučují do jednoho, jiní je rozlišují. Každopádně cibulky A. hallii mám už nově ve sbírce a pokud nakvetou, budu opět rád prezentovat.

Na závěr jenom pár poznámek k pěstování. Zimní záležitost, propustný substrát, nárazová zálivka, květy jsou samosprašné a 3-leté semenáčky už kroutí první listy. Na jaře listy zatáhnou a v naprostém suchu čekají na novou sezónu.

J.