ZEL(e)NÉ LISTY

Výstava v Rakovníku, Žatci a následná návštěva u Miroslava Kaloše

Fotografie 1:

1. Výstava v Rakovníku - kolekce Sváti Ryby

2. Výstava v Žatci

........................................................................... 

30 let to trvalo, než jsem se opět dostala na žateckou dočesnou. Žatec je pro nás maličko z ruky, ale když už jsme byli na (opět bezvadné) výstavě kaktusářů a sukulentářů v Rakovníku, slovo dalo slovo a popojeli jsme ještě pár desítek kilometrů na výstavu v Žatci. Ta se konala ve stejném termínu. Zatímco v Rakovníku kromě výstavy probíhala i pouť (malá Růžajda byla rázem ve svém živlu a otestovala jak rozměrný „trampolínojumping“, tak jízdu na černém Cézarovi – mírně svéhlavém valachovi), v Žatci jsme narazili rovnou na dočesnou. Lidé nosili chmelové věnce, pivo teklo proudem, stánkaři se předháněli v nabídce nejrůznějšího občerstvení a kousek od náměstí, v malé galerii jménem Sladovna, probíhala oproti rakovnické více komornější výstava žatecká.

Poměr nekaktusové sukulenty/kaktusy se zde více přikláněl k pichláčům, dokonce se v rohu vyjímala mistrně naaranžovaná a nasvětlená kolekce gruzonů všech velikostí a forem, ale hned vedle začala přehlídka nejrůznějších havorcií a dalších jednoděložných ze sbírky Mirka Kaloše.

Netrvalo to dlouho a když zjistil, kde parkujeme, přítomný majitel rostlin nás pozval do své sbírky. Času bylo ještě dost, a tak jsme se po chvíli ocitli na nádvoří několi století starého domu s přívětivou atmosférou. Obklopily nás rostliny všeho druhu, suchomilné, zelené i vodní, zkrátka najednou jsme byli v malé zelené oáze, kde bylo stále na co se dívat (a považte, část rostlin zde chyběla díky výstavě). Po chvíli jsme vystoupali do patra, kde na nás dýchlo horko v nevysokém skleníku na střeše. Kaktusy v horním, spokojené sukulenty ve spodním, mírně přistíněném patře, na chodbách členitého bytu velká kolekce sansevier a o kus dál v bytě krásná sbírka minerálů a nejrůznějších knih. Po chvíli jsme zabrousili i do říše hub, z Mirka se totiž vyklubal i znalec – mykolog. Na závěr jsme se také mohli podívat do podzemního sklepa s půlkruhovou klenbou, kde se prý v minulosti sbíhaly tajemné podzemní chodby (můj starší syn by zaplesal).

Neobyčejně srdečný Mirek by vyprávěl a vyprávěl (asi by vám o historii domu řekl sám řekl přesnější informace), nás však ještě čekala zpáteční cesta směr Plzeň, takže jsme se museli rozloučit a vydat se k jihu. Za Mirkem do Žatce se určitě zase někdy rádi vrátíme. R.

Fotografie 2 - Mirek Kaloš