ZEL(e)NÉ LISTY

Návštěva pohádková – u Jaroslava Honce

Fotografie 1:

1. Jarda Honc

2. Skleník

.................................................

Nedaří se nedaří, až se všechno zavaří. Říkanka jak pro malé dítě, ale bohužel zároveň i krutá pravda o obsahu našeho webu. No posuďte sami – představování kytek (i když se nevracíme k jednou představeným rostlinám) sice pokračuje nejvyšším tempem, jakého jsme schopni, ale fronta článků, které jsme mohli napsat a nenapsali jen stále roste a procentuální představenost naší sbírky neustále klesá. Jinými slovy – počet werbářů je drcen množstvím nových přibyvších druhů, ať už jsou získány jakoukoliv cestou. Najít si čas na nějaký další mimowerbářový článek také nezvládáme, většina rubrik v našem menu vykazuje mezery větší než malé a nebýt občas příspěvku od kamaráda, začala by to brzy být otrava. Sice zelená, ale nakonec nuda. Furt další a další kytky….a kde jsou například lidé? Kde jsou jejich pěstitelé? Ano i rubrika Návštěvy sukulentních sbírek zeje nepřípustnou prázdnotou a přitom i tato fronta má dnes hodně přes deset čekatelů, některých dokonce i loňských. Je to sice klopýtání za ujíždějícím vozem, ale je dobré si věci uvědomit a něco s nimi udělat. Například dát stop stav novým rostlinám, dát stop stav dalším návštěvám (asi dát i stop stav svým zaměstnáním), a psát a psát a psát…(nebo to vzdát a vrhnout se na něco jiného).

Flinta je sice na polní vrh již připravena, ale ještě se pokusím. Fejeton mám na nějaký čas splněný, tak hurá na návštěvu. Sice to momentálně odnese dalších asi 5 kytek, připravených na svůj článek, ale nesmíme na Zelné listy pustit rutinu a werbářový kolovrátek. O letošních prázdninách jsme absolvovali malé kolečko po česko-moravských sbírkách a poprvé jsme nakoukli i za naše východní hranice, na Slovensko (aj tam bolo sukulentov neurekom, áno aj pestitelov). Navštívených sbírek bylo na těch pouhých pár dnů hodně, dnes dám k lepšímu jednu jihomoravskou. S Jardou Honcem jsme se seznámili na loňském Zavírání sezóny v Chrudimi. Po vzájemném oťukání jsme přijali i jeho velkorysé pozvání na návštěvu „až jednou pojedete kolem“. Jardovo svérázné umělecko-sukulentní sklony znám z několika (asi dvou) navštívených výstav, proto jsem se docela těšil, co uvidíme ve vyhlášeném skleníku na jihu Moravy. I když tento druh aranžování není zcela můj šálek kávy ani čaje, změnil jsem po této návštěvě na některé věci názor.

Samotný skleník, pochopitelně s polykarbonátovým pokrytím, je opravdu hodně prostorný a originálně vyprojektovaný i postavený. I způsob hlavního vytápění – obrovská kovová kamna, krmená celou zimu velkým poleny z blízkých lesů a hájů – hovoří sám za sebe o svérázném přístupu Jardy Honce ke všemu, co dělá. Jarda proslul v našich končinách jistým způsobem sestavování pohádkových krajin z kamenů přírodních i umělých, dozdobených odolnými sukulenty. Své aranže inspirované různými literárními vlivy (Pán prstenů, Zaklínač apod.) i adekvátně nazývá uměleckými jmény. Teprve až u něj ve skleníku jsem pochopil, že vše to, co Jarda převážně nevážně tvoří, je pro něj vrcholnou zábavou, okořeněnou velkou dávkou humoru a nadhledu! Mám velmi rád lidi, co něco umí a zároveň se neberou moc vážně. Co umí něco objevit, dotáhnout to do konce, a pak to „shodit“ vlastním vtípkem či fórkem. Humoru má Jarda na rozdávání, originálních nápadů a objevů taktéž.

Stojí určitě za to navštívit tento netypický sukulentní stánek, stejně jako občasnou výstavu Pohádkových krajinek někde po republice,, ale nejdůležitější je s Jardou kdekoliv „hodit řeč“. Jarda Honc je totiž nejen svérázným tvůrcem z oblasti naivního „hňácání“, ale hlavně zatraceně dobrým znalcem a pěstitelem sukulentů. A jeho způsob propagace jejich pěstování nejde proti sukulentům, ale citlivě s nimi. J.

množství fotografií ze sbírky najdete ve fotogalerii Návštěva u Jaroslava Honce.

Fotografie 2:

1. Jarda Honc

2. Pohled do světa pohádek, fantazie a sukulentů