ZEL(e)NÉ LISTY

Návštěva Botanické zahrady v Teplicích.

Hodně přes dvěstě kilometrů cesty z Plzně do Teplic tentokrát děsilo Jirku před dlouho dlouho odkládanou návštěvou BZ. Jednou už jsme měli vše domluvené a připravené a dorazil Kyril, či jak se jarní orkán jmenoval, takže bylo po cestě. Tentokrát jsme využili dvoutýdenní červencové dovolené a domluvili si termín uprostřed týdne. Já už v botanické v Teplicích jednou byla, i když už to je skoro 3 roky, Jirku tato návštěva čekala poprvé.

Vyjelo se ráno v 8, cesta až na smrdící nekonečné kamióny na dlouhém úseku silnice s plnou čarou probíhala docela hladce, takže kolem 11-té hodiny jsme vjížděli do Teplic. Botanická se v Teplicích nehledá snadno, značení se objeví až v blízkosti zahrady. Takže pro neznalé doporučuji sjet z hlavní autostrády do centra, projet kolem kostela, za dlouhou řadou obchůdků a bister u hlavní silnice uhnout doprava (zde se rozdělují do dvou větví i troleje trolejbusu), pak do kopce k sídlišti Šanov a zase z kopce do vilové čtvrti. Zde už je značení, které návštěvy směřuje k zahradě. Tolik laický popis, pokud zabloudíte jako my, nekamenujte mě J.

U zahrady se dá většinou zaparkovat, jen pokud se očekává velký nápor lidí, doporučuje se  zaparkovat kus před zahradou. My jsme byli objednaní na návštěvu, takže jsme projeli vrátnicí dovnitř. Tam už na nás čekal Jiří Haager, ředitel teplické zahrady. Měli jsme obrovské štěstí, že si na nás ve svém velmi nabitém programu našel čas. Po diskusi o všemožném botanickém (např. o některých fíglech na výsevy určitých neklíčitelných skupin rostlin) v kanceláři plné literatury, suvenýrů a fotografií z posledních expedic jsme se vydali k nedávno otevřenému obrovitému komplexu skleníků.

Vešli jsme rozlehlou vstupní halou, rozevlátě zdobenou jak jinak rostlinami a pod stropem barevnými lampióny v asijském duchu. Z ní se prosklenými dveřmi vchází do tzv. xerického skleníku, tedy části, věnované xerofytním rostlinám různých kontinentů. To bylo pro nás úplné království sukulentních rostlin. Vlevo je svah s africkými sukulenty a po pravé straně kaktusovo – sukulentní Mexiko dokonce i s nastylizovanou mexickou hospůdkou. Cesta se zatáčí až k části, věnované Jižní Americe, Galapágám, Arábii, Jemenu a ostrovu Sokotra. Prostřední ostrov této části skleníku zabírají madagaskarské rostliny. Je zajímavé, že můžete chodit několikrát dokola po cestě a neustále si všímáte nových a nových, předtím přehlédnutých rostlin. Vedle některých už vzrostlých dominantních kusů rostlin je v expozici rozmístěno obrovské množství drobnějších exponátů, které si musíte v té sukulentní záplavě objevit. Svádí to vyrazit z vymezených cestiček do osázených svahů  a fotit a bádat…

Potěšitelné je, že se v celém skleníkovém komplexu (velmi moderně a zdařile postaveném) podařilo prosadit mj. velké ventilátory pod střechou, takže ve sklenících byl dostatek proudícího vzduchu, tak důležitého pro spokojený růst rostlin.

Pokud se dostatečně nabažíte sukulentů a dalších suchomilných rostlin, můžete projít dalšími dveřmi do tropického skleníku s jezírkem, vzrostlými pralesními rostlinami a akvárii s různými vodními živočichy po dvou stranách. V rohu svítí vitrína s orchidejemi a dalšími vzácnými rosltinami. Přiznám se, že já bych bez odborného výkladu spoustu rostlin pravděpodobně nepoznala: banány, palmy, kapradiny, bromelie, vše mi došlo, až když nás na to J.Haager upozornil. V jednom místě skleníku je skrytá v bujné vegetaci i část pyramidy staré indiánské cicilizace s reliéfem příslušného boha. Po přechodu můstku nad jezírkem kolegové vešli do poslední části - studeného skleníku, věnovaného vývoji vegetace na zemi. Jelikož se moje malá dcerka nemohla odtrhnout od akvária, fascinovaná sladkovodními trnuchami a ještě mi došly baterie do fotoaparátu, nemám nafocené nejen ty trnuchy, což by mě tolik netrápilo, ale ani poslední část skleníku, což už mě mrzí hodně. Skvělé bylo, že úplně vzadu v třetí části skleníku dojdete k příjemnému odpočívadlu s fontánou a máte v případě dostatku času při klidném posezení možnost vstřebat všechny dojmy a že jich je…

My jsme měli obrovské štěstí, že jsme spolu s panem ředitelem mohli nahlédnout i do zázemí pro rostliny, to znamená do místnosti pro výsevy a několika zásobních skleníků s nafukovací střechou. Za vším byla vidět obrovské nadšení a hlavně práce J.Haagera a jeho spolupracovníků, protože většina toho, co jsme viděli, byla vybudovaná tzv. na zelené louce. Dnes mohou být Teplice hrdé na nový skleník, srovnatelný se skleníkem v Praze – Tróji. Nakonec to můžete posoudit sami, buď z naší fotodokumentace, nebo ještě lépe po vaší osobní návštěvě.

Oficiální informace o zahradě spolu s množstvím fotografií pěstovaných rostlin najdete na adrese www.botanickateplice.cz . Na samotný závěr bych chtěla za naší čtyřčlennou výpravu znovu poděkovat paní Michálkové za pohostinnost a panu řediteli za odborný doprovod a neúnavné odpovědi na všechny naše všetečné dotazy. Teď už vám nezbývá, než si naplánovat aspoň den dovolené a vyrazit na sever…  R.+J.

P.S.: Ač unavená, byla jsem v sedmém nebi při zpáteční cestě, kdy jsme bez mého aktivního přičinění maličko zabloudili a k mé velké radosti navštívili největší český menhir s názvem Zkamenělý pastýř u severočeské vesnice Klobuky. Chlapi z toho zas tak odvázaní nebyli, ale nakonec zjihli, když jsme cestou na Rakovník dobloudili až do Krušovic, ano těch Krušovic, kde stojí pivovar známého jména. Do hospůdky Pod jasanem, kterou uvnitř skutečně prorůstá živý strom, se rádi ještě někdy vrátíme, tak nám tam chutnalo.......R

Fotografie:

1.Stavba skleníku - únor 2005

2.Tropicana

3.Komplex zezadu

4.Vstupní hala

5.Xerický skleník

6.Jiří Haager před africkou vegetací

7.Mexická hospůdka

8.Střecha s ventilátory

9.Umělý vodopád v tropickém skleníku

10.Pralesní vegetace s reliéfem v pozadí

11.Můstek nad jezírkem

12.Menhir Zkamenělý pastýř

Obsáhlejší fotodokumentaci rostlinstva skleníků najdete ve fotogalerii V Botanické zahradě Teplice - červenec 2007.