ZEL(e)NÉ LISTY

Návštěva „bohovská“ – u Borise Puka Vrškového

Fotografie:

1. Boris Puk Vrškový

2. Pohled (spíše nadhled) na část sbírky

.....................................................................................

Je ta letošní zima opravdu hodně jiná, hraje s námi takovou divnou hru, ve které zatím chybí například obvyklý mráz, sníh (aspoň tedy v nížinách) a také aspoň náznaky zimního sluníčka. Ty první dvě zimní záležitosti mi zase až tak nechybí, ale bez toho sluníčka je nejen chmurno ale i „nekvetno“, aspoň u nás ve skleníku je to nejhorší za všechny ty roky nazpět. Střídání oblačna s inverzí, přeháněk s tajícími sněhánkami, zimních bouřek s vichřicemi, toho všeho je dostatek, ale opravdové poctivé zubaté zimní slunce, to je v posledních měsících tuze vzácné koření.

Slunce v duši mé vyhaslo již dávno, vánoční metaxa užívaná po kapkách již také došla a tak nezbývá než vydolovávat v paměti okamžiky slunné a prozářené, vzpomínky léčivé a radostné. Do mé sbírky těchto mých zážitkových záchranářů přibylo v loňském roce několik nových a mezi ně určitě patří jedna zvláštní návštěva za řekou Moravou, v čarovné Pukově zahradě v centru slovenské metropole - v Bratislavě. Akce, které se dlouho dopředu domlouvají se většinou neuskuteční, případně se jinak zhatí či nepovedou. Tahle návštěva byla plánovaná po celou dobu, co se s Pukem známe. A protože výjimka občas potvrzuje pravidlo, o loňských prázdninách nás naše auto zaneslo zatím nejvýchodněji z našich cest, já jsem se znovupodíval na Slovensko po dlouhých 25 letech, Radka dokonec po 32 letech, jen Růženka měla slovenskou premiéru.

Přestože jsme nakonec během dvou dnů stihli celkem tři slovenské návštěvy, tahle u Puka byla nejzvláštnější. A právě proto se nejvíc vryla do paměti a působí silně i po čase. Jsme celkem ze spousty absolvovaných návštěv zvyklí na lecos, ale Pukův zelený ostrov skrytý uprostřed městské zástavby je opravdu skrznakskrz originální. Pukova sukulentní orientace je dostatečně známa, neboť o ní často a čtivě píše do všemožných periodik. Takže sbírka nevelká rozsahem ale obrovská obsahem, v podstatě nikde nic obyčejného a obvyklého, superdřeva všech možných rodů a semo-tamo vzácné sanseviery, euforbie a špeky z ostatních skupin, dokonce i cibuloviny.

Vlastní návštěva měla tři fáze – večerní, noční a ranní a všechny byly úžasné, nevím vlastně, která byla nejlepší. Večerní průzkumná, noční romantická a ranní rozlúčková. Každá měla jinou atmosféru a na všechny budeme hodně dlouho vzpomínat. Věděli jsme moc dobře, že to hlavní, co si od Puka odnášíme, je ten vlastní zážitek intenzivně společně prožitých a propovídaných několika hodin. Nakonec nám ráno Puk vnutil i pár dárečků a řízečků (dokonce zbylou výbornou klobásku) a já jsem vlastně až za půl dne zjistil, že jsem si z Pukova království odnesl ještě jeden vzácný úlovek. Pod kolenem levé nohy zakouslé pravé bratislavské klíště, které jsme pak večer kousek od Ostravy u manželů Karkoškových mazali pravou moravskou slivovicí a přesvědčovali, aby se pustilo. Ale to už je zase jiný příběh a další návštěva v jiné sbírce. Jenom na závěr – měl jsem tehdy zrovna narozeniny, dostal jsem dvě vytoužené rostliny od lidí, kteří to ani nevěděli a té slivovice jsem vypoužívali celý litr…..inu kvalitní desinfekce je věc důležitá a zásadní! J.

Více fotografií ze sbírky najdete ve fotogalerii Návštěva u Borise Puka Vrškového.