ZEL(e)NÉ LISTY

Druhá návštěva u Ferdy Ostapenka – po deseti letech

Fotografie 1 - Ferda Ostapenko

.......................................................

Zarazí- li vás zvláštní pojmenování této srpnové návštěvy, budete asi očekávat vysvětlení. Je velice snadné. Ve této sbírce jsem byla na svém prvním kaktusářském zájezdu, což bylo (odhadem) asi před deseti lety. Tehdy nás po Roudnicku provázel sukulentářský guru Jan Gratias a v tehdy skoro čistě kaktusové sbírce Ferdy Ostapenka jsem dostala jako dárek své první parodie, z nichž 2 mám dosud a kvetou rok co rok. Živě si pamatuji skleník plný vzrostlých kaktusů, vzorně „vyštafírovaných“, možná bych ještě někde v krabici na půdě vyhrabala staré fotografie. Bohužel, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Abych nejitřila staré rány, velmi to zkrátím. Všichni dobře víme, co se v blízkosti českých řek a rybníků přihodilo v srpnu roku 2002. Z krásných kaktusů nezůstalo nic a Ferda musel začínat s rostlinkami takřka od nuly. Místo kaktusů zvolil podtatně rychleji rostoucí sukulenty, takže dnes je onen kaktusový skleník zaplněný sukulentíky, z kaktusů jsem zde objevila jen parádní kolekcičku rostlin rodu Tephrocactus a několik astrofyt (možná jsou zde i další, ale ty tefráky mi utkvěly). Pro mě byly asi největším zážitkem nejrůznější ceropegie a voskovky, většina z nich v květu. Jirka zůstal u početné skupiny aloí, zajímavé byly také havorcie, agave a euforbie. Určitě jsem nevyjmenovala všechno, ale kvůli tomu, abychom podali úplně vyčerpávající výčet rostlin v té které sbírce, zážitky ze sukulentních návštěv nepíšeme, od toho jsou tu záběry ze sbírky, díky kterým je přeci jen obrázek úplnější. Ašak aspoň na jednu obzvláště povedenou botanickou kompozici (svědčící nejen o umu pěstitelově ale i o jeho humoru) bych chtěla upozornit - vzorně plodící vinná réva před skleníkem dozdobená pestrou kolekcí spokojených tilandsií.

Když už bylo horka ve skleníku dost, usadili jsme se v parádní pergole na pečlivě opečovávané zahrádce u domu, kde nechybělo něco sladkého na zub a hlavně se dalo rozhlížet po dalších sukulentech, vyletněných u skleníku (další tilandsie, nolina atd.) a nakukovat na skalku s rozmanitými, pravděpodobně mrazuvzdornými sukulenty. Když jsme se trošku ochladili ve stínu, povídalo se, hádejte o čem. Když se návštěva chýlila k závěru, Ferda se mě bokem zeptal, jestli se nechci podívat na jeho sbírku pivních etiket. Protože pivní etikety nejsou sbírkou motýlů, souhlasila jsem naprosto bez obav a nechala se zavést do malé kanceláře, vybavené jako u nějakého manažera velkým regálem, plným tlustých šanonů. Myslím si, že sbírání pivních etiket je pro Ferdu stejnou životní vášní, jako pěstování sukulentních rostlin a ani jedna z nich nesnižuje tu druhou. Ferda totiž nelituje podnikat daleké výlety jak za etiketami, tak za rostlinkami.

Asi tušíte, že jsme opět neodjížděli s prázdnou, ale to už je takové naše štěstí/prokletí (teď nevím, co víc sedí vzhledem k tomu, že nemáme nafukovací skleník). Ale pokud také cestujete za rostlinkami, znáte to pravděpodobně sami, zeleným lákadlům zkrátka nejde odolat, takže co vám budu povídat… R.

Záběry ze sbírky najdete ve fotogalerii U Ferdy Ostapenka - srpen 2008

Summary:

The visit in succulent collection of Ferdinand Ostapenko.

Fotografie 2:

1. Ferda Ostapenko

2. Polykarbonátovník