ZEL(e)NÉ LISTY

Kdy mám už nebo ještě zalévat?

Otázku z nadpisu článku bych příznačně právě pro sukulenty a cibuloviny trochu přeformulovala dnes již otřepanými slovy klasika: Zalévat či nezalévat, to je to, oč tu běží. Ano, umění dát svým miláčkům vody tak akorát je asi to nejtěžší, co by se měl pěstitel xerofytních (suchomilných) rostlin naučit. Jistě jste si všimli, že v odstavcích o pěstování konkrétních sukulentů nejraději používáme další klasické slovo – PŘIMĚŘENĚ. Vody v době vegetace dát tak akorát, aby kytka nestála permanentně ve vodě a na druhou stranu díky suchu nepřešla předčasně do klidového stavu. I když pořád je pro kytku lepší druhá možnost, protože ta první znamená téměř jistou cestu ke zkáze. Pravda, jsou některé suchomilné rostliny, které v době vegetace vyžadují vody dost velké množství, jsou to většinou rostliny, které vyživují sezónní objemnou nadzemní hmotu (stonky, listy) – jako třeba rody Adenia, Dioscorea, Oxalis, Sinningia, hlíznaté begonie, Brachystelma, Cissus, Ipomoea, Portulaca, a to jmenuju jen některé z těch, které máme ve sbírce. Pak jsou druhy, u kterých je vždy lepší, když zalít zapomenete, než když to se zalívacím úsilím přeháníte, jako třeba Adromischus, Sansevieria, Echeveria, Pachypodium, Larryleachia (dříve Trichocaulon), Pseudolithos, Euphorbia atd..Ostatní rostliny stojí někde mezi, je u nich dobré znát, v které době je moc dobré jim sem tam nějakou dávkou vody přispět a v které době to pro ně znamená určité riziko (Aloe, Haworthia, Anacampseros, Avonia, dřeviny, cibuloviny atd.).

Zálivka však není jen o vodě, ale i o substrátu. Vidíte, zase se vracím k první kapitole našeho miniseriálu – Co s nově přinesenou kytkou. Pokud rostliny necháváte v substrátu, v kterém jste je nakoupili, nikdy nevíte, z čeho je složený a jak rychle vysychá. Každá rostlina má pak tím pádem naprosto odlišnou možnost dodanou vodu vstřebávat a u rostlin ze zahradnických pěstíren tuto možnost dokonce ani mít nemusí (rašelinný substrát po roce téměř ztratí nasákavost). Pokud si rostliny poctivě zasadíte do svého substrátu, brzy se naučíte, jak s ním zacházet, jak rychle vysychá a jak v něm rostlina roste. Tady vidíte, proč neustále zdůrazňujeme propustnost substrátu, tu mu dodává minerální složka – písek, a pak také drenáž na dně nádoby. Jistě vás napadne, že pokud přebytečná voda nemůže odtéct spodními otvory, vytváří pro kořeny rostliny permanentní lázeň, což by ocenily rostliny mokřadní, nikoliv však suchomilné.

Další častou otázkou je, zda zalévat horem nebo podmokem. Tady platí zlatá střední cesta. Horem pěkně splachujete minerály do substrátu tam, kam patří – ke kořenům rostliny, ale ne vždy voda doputuje až k těm nejjemnějším kořenům na dně nádoby. Jen si dávejte pozor na vodu, která se dostane do středů sukulentů s listovou růžicí (pokud zde zůstává dlouho a často, velice pravděpodobně vám rostlina od středu uhnije), zde je dobré si pořídit konvičku s úzkým hrdlem, kde můžete regulovat to, kam vodu lijete Podmokem minerální soli vzlínají na povrch a substrát přehnaně zasolují, ale rostlina se zase nejlíp napije. Střídání obou způsobů je jako míchání pokrmu – nic se nepřipálí, neudělá se škraloup a přísady se rovnoměrně smísí. Je dobré, aby přebytečná voda odtékala spodem do nějaké nádoby, ze které mají kytky možnost si ji dodatečně nasát zpátky. Jen v takovém okamžiku má rostlina šanci vodu nejlíp využít (to, co do druhého dne nevycucne, můžete snadno vylít). V bytech stačí podmističky a ve větších sbírkách nějaké „vany“, ať už z betonu, ze zinkového plechu, z laminátu či umělé hmoty (nápaditosti se meze nekladou – my třeba používáme přední dvířka ze smaltovaných kuchyňských linek nebo misky z pod mrazáků starších lednicí Calex). Pokud máte rostliny v létě pod širým nebem, použijte podmisky s nizoučkým okrajem, aby vám kytky po dešti nestály moc dlouho ve vodě.

Další otázka, kterou si můžete položit, je, jakou vodou zalívat. Na to vám odpoví každý zkušený pěstitel, že nejlepší je dešťovka. Můžeme to potvrdit, máme u obou okapů u domu umělohmotné sudy na vodu a až na občasnou zákeřnou snůšku larev komára pisklavého si takovou zásobárnu nemůžeme vynachválit. V čerstvé dešťovce bývá rozpuštěné velké množství vzdušného dusíku a ten kytkám moc chutná. Ovšem o dešťovce bych pochybovala v oblastech aglomerací s převahou chemického průmyslu, přeci jen rozpuštěné kyseliny kytkám asi dobře neudělají. Pokud pěstujete v bytě, můžete používat vodu z kohoutku, ovšem dostatečně odstátou (rozpuštěný chlór by kytky asi neuvítaly). My občas z nouze zalíváme i studniční vodou, ale zde se musí dávat pozor na velké množství rozpuštěných minerálů (zase v ní dobře rostou zakořeňované řízky).

Ještě ke hnojení – v době vegetace je dobré přidat občas do zálivkové vody rozpustné hnojivo (my používáme Kristalon) a každý už si rozmyslete, jak často. Já třeba hnojivem dost šetřím, protože mám ráda přirozené tvary. Rostliny v čisté pemze či jen v písku však potřebují hnojivo do každé zálivky, aby měla rostlina z čeho žít. Frekvenci hnojení si určete každý sám, jen dodržte pravidlo, že ke konci vegetace by se mělo hnojení omezit a v době vegetačního klidu úplně zastavit.

Kdy kterou konkrétní kytku zalévat a kdy ne najdete v článcích o jednotlivých druzích, i zde však jsou rozdíly podle toho, kde se kytky pěstují – jestli v bytě nad topením, ve skleníku nebo třeba v létě na zahradě. Ještě mě napadla jedna poznámka k mrazuvzdorným druhům – u těch je dobré přestat zalévat dostatečně včas před příchodem mrazů, aby kytky v sobě měly co nejmíň vody, která by zmrznutím potrhala rostlinná pletiva. Pokud to tedy jde, už v září takové rostliny přeneste někam, kde budou chráněné před podzimními dešti (my je nosíme do uprázdňujícího se větraného foliovníku).

Jak už jsem řekla, naučit se správně zalívat, je základní podmínka pro úspěšné pěstování xerofytních rostlin a toto umění se musí každý naučit hlavně díky své intuici a znalosti původního habitu toho konkrétního druhu. Naprosto vždy platí, že musíte zapomenout na každodenní zalévání, na které jste byli zvyklí u nesukulentních pokojovek a to, že vždy, když si nejste jistí, zda už zalít, či ještě ne, je lepší zvolit druhou možnost. Málokterý sukulent zašel díky suchu, ale hodně jich odešlo díky permanentně přemokřelému substrátu (fatální je kombinace mokra a chladu – takže nejvíc pozor na podzim a v zimě). Pokud rostlina nemá v zimě listy, vodu nepotřebuje vůbec, nebo jen naprosto směšné udržovací množství se šancí rychlého vyschnutí. Při umístění rostlin v bytě nad radiátorem musíte zalívat i v zimě, ale opět platí, že rostlina musí mít signály, že nemá růst (zvlášť u nás, když je nedostatek slunečního svitu), takže intervaly mezi dávkami vody by měly být spolu s vynecháním hnojiva pro rostlinu rozpoznatelné od letního růstového období.

Vidím, že mi to už moc mluví, zanechám tedy řečnění. Nakonec si každý z vás určitě (i za cenu prvotních ztrát) najde zlatou střední cestu, aby svým miláčkům činil to nejlepší, co jim může poskytnout. Příště bychom zavítali do nepěkných okamžiků života pěstitelského – mezi všelijaké breberky a potvůrky, které vám mohou znepříjemnit poklidný sukulentářský život. Některé se mi dokonce podařilo pro vás nafotit. R.

Summary:

Article about watering.