ZEL(e)NÉ LISTY

Aprílové žertíky matičky přírody i jejích vděčných obdivovatelů

Fotografie 1 - Peyotl sp.

...........................................

Je prvního dubna 2009, je pozdě odpoledne a mě hryže svědomí, že jsem nijak nepomohl botanické obci nějakým novým nápadem, který by usnadnil pohled na bouřlivou hladinu botaniky . Každý si popisuje, co chce (podle regulí ani nemusí mít základní botanické vzdělání, vím o tom své – sám jsem se toho účastnil), a kde naopak renomovaní botanici přejmenovávají rostliny z důvodů jako – nemám rád toho, kdo to původně popsal, nebo celé druhy převádějí do jiného rodu jen proto, že je to baví. Byli i takoví, kteří před 38 léty popsali překrásnou Mammillaria (Eumammillaria) busonii Bachel spec.nov. (musím se přiznat, že mně ta species dodnes připadá jako jeden z nejpěknějších popsaných kaktusů a hlavně se mi líbí ta rozlišnost na nalezišti, nehovoře o vzrůstu a velikosti mammilly). Mám vážný dojem, že ti páni, co tento skvost popsali, netušili, co po jejich popisu bude následovat. Dnes by jsme to nazvali „funny names“. Ale jejich následovníci špatně pochopili krásnou myšlenku, vzali si z toho bohužel jen to, že si každý může popsat co chce.

Abychom se dostali z tohoto bludného kruhu, navrhoval bych takovou kacířskou myšlenku a to je „omezeně platná kombinace či popis“. Termín „omezeně platná“ by označoval časovou dobu, kdy autor kombinace či nového popisu má šanci vystřízlivět a svou myšlenku či názor vzít zpět. Princip je jednoduchý, tyto popisy či kombinace by mohly být prováděny jen 1.dubna, tedy na apríla. Platnost toho popisu by byla platná jen prvního dubna. Otázka je , zda jen jednoho prvního dubna, nebo pravidelně každého budoucího prvního dubna.

Každá myšlenka má své autory (obecně se všechny myšlenky kradou a jen málokdy se stane, že autor nálezu či myšlenky se stane autorem popisu ), musím se přiznat, že ani tato „moje“ myšlenka není původní. Volala mi kamarádka Radmila a sdělila mi, že Jirka chce pěstovat Lophophory. Je to známý sukulentář a tak mě hryzalo, „proč se chce snížit k takové nemravnosti“? Brzo jsem se dozvěděl pravý důvod jeho „úletu“. Jak se mi přiznal, není mu jasno, proč Lophophory jsou kaktusy a ne sukulenty a že si myslí, že to je špatně. A teď babo raď (předem upozorňuju, že to není Radmila), probral jsem to ze všech stran až do doby „přepadení Mexika evropskou kulturou“. Původní název je peyotl, to tedy podle indiánů. Jako první o těch „bramborách“ píše Sahagůn, později Hernandéz a vydrželo to až do roku 1845, kdy byla tato rostlina oficiálně vtlačena do „kaktusů“. On se s tím pár let předtím zabýval Lemaire, ale jaksi se nezachovaly jeho poznámky. Dodneška se všichni odborní inteligenti hádají, zda má Peyotl trníky, ostníky, trichomy a vůbec. V popisu se píše, že kvete ze středu rostliny, fotografie níže dokazuje opak (není to fotomontáž).

Nevím jak to udělat, aby Jirka byl spokojený, botanika byla spokojená, Radmila byla spokojená a já bych se ve spaní nebudil hrůzou. A teď problém ! Je velmi „jednoduché“ převést jednotlivé species z rodu do rodu. Ale uvažuje vůbec dnešní botanický kodex o přeřazení species, či celého druhu z kaktusů do sukulentů ? A kam to přiřadit? Tuto nepodstatnou myšlenku ponechám erudovaným botanikům (sám jsem jen ing. elektrotechniky a tudíž do toho nemám co kecat) , ale z pohledu, že se o Lophophory intenzívně zajímám teprve 41 let, si dovedu představit, jak to dopadne.

Pokud by to „šlo“, tak bych navrhoval, aby každý apríl patřily Lophophory k sukulentům a Jirka bude aspoň jednou v roce sukulentně uspokojen. A proto prosím, jestli se najde odvážný fundovaný botanik, ať udělá Jirkovi radost. Popište převedení rodu Lophophora mezi sukulenty a s „přívlastkem – OM 1.4.“, což bude znamenat v tomto případě omezení platnosti popisu či kombinace jen na prvního dubna. Samozřejmě se nebráním tomu, aby tato myšlenka byla obecně přijata a zakomponována do mezinárodních kodexů, asi by to pomohlo a vyřešilo mnoho zbytečných problémů s převratnými rekombinacemi a popisy.

Rudy Grym & comp. (J.+R.)

Fotografie 2 - Peyotl sp.