Sukulenty - smradláci
Sukulenty – smradláci
Fotografie 1:
1. Stapelia schinzii nevoní libě
2. Omamně vonící Massonia pustulata
..............................................................................
Když jsem přemýšlela, jaké spisovné slovo použít v názvu článku, vůbec nic mě nenapadlo. Pro někoho, kdo vydává buď libou, nebo většinou nelibou vůni snad není adekvátní spisovný termín. Většinou se užívá nelichotivých jmen smraďoch či smradlák, jedno z nich použiju tedy i já. Tentokrát toto označení přiřadím rostlinám, které se svému okolí prozradí somatickým projevem.
Proč vlastně rostliny voní /páchnou/ ? Většinou je to proto, aby buď někoho nalákaly, nebo naopak odpudily. Odrazují nějaká zvířata, čímž se chrání proti nadměrnému okusu. S vábením je to také jednoduché, čich je důležitým smyslem pro opylovače, především z říše hmyzu. Hlavně rostliny, které kvetou v noci, mohou jedině silnou vůní přivábit noční motýly, kteří pak na svých tělech dopomohou k přenesení pylu na správné místo. Denní smraďoši v pravém slova smyslu zase lákají hmyz, vyhledávající zkažené potraviny. Jsou to většinou nejrůznější mouchy, mušky a ty pak na svých chlupatých nožkách přenášejí pylové orgány z květu na květ.
Když už jsme tedy u denních smraďochů – je to tedy většina rostlin z bývalé čeledi Asclepiadaceae (dnes Apocynaceae), například stapelie, ceropegie, huernie atd..U velkých otevřených květů stapelií si všimnete, že doslova pár hodin po otevření květu už u středu leze množství drobných červíčků. Chudáci umřou hlady, ale to čerstvě po vylíhnutí ještě netuší. Bez přičinění jejich rodičů by jsme se asi jen velmi těžko dočkali lusků plných ochmýřených semen. A to, že vám ve skleníku kvete nějaká „stapélka“ poznáte ne na první pohled, ale na první „počich“. Nehledejte tedy pod stoly exkrement vašeho domácího mazlíčka a raději zapátrejte na policích se smrdutkami. Velmi pravděpodobně brzy najdete zdroj nelibého pachu.
Ty nejvýraznější pachatele změny ovzduší ve vašich pěstebních prostorách bychom tedy probrali, napadá mě však ještě jeden případ – Plectranthus. Tato rostlina je aromatická sama o sobě, ale ten pravý odér vydávají žláznaté chlupy květenství. Vybaví se mi jeden jediný termín – pižmo. Nedoporučuji se probírat v blízkém okolí rostliny především před návštěvami, mohly by vás podezírat z toho, že vám doma delší dobu neteče voda na mytí.
Jistou skupinou jsou také rostliny, které se somaticky projevují teprve při poškození a při méně opatrné manipulaci s rostlinou (odlomení větví, pomačkání listů). Patří sem určitě bursery a komifory (voní příjemně exotickou pryskyřicí), některé dorstenie (ty smrdí – nakonec D. foetida to má ve jméně), některé muškáty (nejpříjemnější jsou ty s citrónovou vůní).
Vůni vydávají i květy některých sukulentů a cibulovin – asi nejvýraznějším zdrojem provonění celého pěstebního prostoru jsou sansevierie, jejichž květy se otevírají večer a massonie, kvetoucí přes den. Sice ne tak intenzívně, ale určitě příjemně voní některé albuky, lithopsy a oxalisy.
Kdybych nebyla líná a zapátrala více v paměti, možná bych si vzpomněla na další sukulentní smraďochy.Účelem tohoto povídání však nebyl úplný výčet aromatických rostlin, nýbrž pouhopouhé poodhalení dalšího pohledu na rostliny, které pěstujeme. A v tomto případě bych neměla mluvit o pohledu, ale spíše o povonění. R.
Fotografie 2:
1. Večer se otevírající voňavé květy Sansevieria aethiopica
2. Nepříjemný pach při dotyku vydává Plectranthus neochilus
3. Příjemnou vůni vydávají květy různých albuk
