ZEL(e)NÉ LISTY

Sukulenty – mrňouskové

Fotografie 1:

1. Avonia dinteri

2. Begonia alchemilloides

3. Dorstenia barnimiana var. tropaelofolia

4. Sinningia pusilla

..................................................................................

Před časem jsem v jednom článku naznačila, že další díl obecného článku o sukulentech bude o rostlinách, lépe řečeno rostlinkách, které si celý život vystačí s nádobou do 5 cm průměru, aniž by se v ní po čase nějak tísnily. Záměrně tedy vynechám ty, které jsou malé jen po krátkou dobu, než vytvoří velký trs, který je pak nutno opětovně rozebrat na prvočinitele, aby se vešel zpět do malé nádoby. Na ten velký trs se totiž povětšinou ani nemusí moc dlouho čekat.

Pokud by šlo o stupně vítězů, soutěž v nejmenší velikosti by asi vyhrál rod Avonia. Když si vzpomenu na druhy, které máme ve sbírce, tak květináč nad 5 cm v průměru potřebují jen A. papyracea a A. rhodesica, všechny další druhy (A. albissima, A. mallei, menší formy A. recurvata, A. dinteri, A. prominens, A. herrei, A. quinaria) si vystačí s nejmenšími květináčky, jaké se dají sehnat. Vše souvisí s vělikostí kaudexu těchto rostlin, větších rozměrů dosahují s pokročilým věkem jen A. rhodesica a po mnoha a mnoha letech i A. quinaria. I u příbuzného rodu Anacampseros jsou druhy, které i s odnožemi působí víc než subtilně – A. subnuda, A. retusa, A. baeseckei.

Fotografie 2:

1. Adromischus marianiae f. herrei

2. Haworthia wittebergensis

3. Oxalis oculifera

4. Peperomia parvifolia

5. Oxalis comtonii

...................................................................

Neskutečné miniatury lze najít i mezi africkými oxalisy: hned mě napadnou třeba méně běžné druhy O. oculifera či O. comptonii s listy milimetrových velikostí. Pokud si je chcete prohlédnout v plné kráse, je třeba buď pořídit makrofotografii, nebo si vzít nějaké zvětšovací sklo. Přitom hlízky neměly oproti dalším druhům nějak diametrálně odlišné rozměry. Původně jsem si myslela, že jde jen o počáteční velikost, danou třeba malou vitalitou na začátku růstové sezóny, ale rostlinky zůstávají u této minivelikosti i po několika měsících růstu.

Jeden mrňousek by se našel i u begónií, nakonec jsem o něm i psala. Begonia alchemilloides asi nikdy nějakými obrrozměry ohromovat nebude. Zrovna tak je na tom Sinningia pusilla, která je stejně jako zmíněná B. alchemilloides schopná kvést už ve stáří půl roku. Ve čtyřce květináčku asi do smrti vydrží třeba taková Dorstenia barnimiana v. tropaelifolia.

Pěknými  miniaturkami jsou i některé havorcie, napadá mě taková H. wittebergensis (forma, kterou máme, nemá listy delší než 6cm), či H. bruynsii. Malé rostliny jsou i mezi gasteriemi, i zde však časem nastane zmiňovaný problém s trsovitým růstem (G. glomerata, G. ellaphiae atd.)

Ani Jirkovo cibuloviny nezůstávají pozadu, určitě si vzpomenete na pidicibulku Drimia uniflora, či urostlejší, přesto drobnou Lachenalia pusilla, dále pak některé rostliny rodů Gethyllis, Ornithogalum ( O. sardienii), Tulbaghia atd…

I když to není úplně má parketa, vím, že mě ze skleníku nevyženou některé rostlinky čeledi Aizoaceae, i když zde si opět nejsem jistá, jestli časem nová těla okolo původního neudělají z miniaturky obludu (Conophytum longum, Nanathus margaritiferus atd.)

Fotografie 3:

1. Crassula pyramidalis

2. Anacampseros baeseckei

3. Drimia uniflora

4. Graptopetalum pachyphyllum

...................................................................

Kapitolou samou pro sebe by mohly být mrňouskové z čeledi Crassulaceae. Abych některé nevynechala, vezmu to podle abecedy. Několik rostlinek, které si vystačí s velmi malým prostorem k žití, je v rodu Adromischus: třeba některé formy A. cooperi, A. filicaulis, A. marianiae f. herrei, A. schuldtianus. V rodu Crassula nikdy moc rychle nevyroste např. C. pyramidalis či C. barbata. Malé rostliny jsou i mezi echeveriemi, ale zde je to ošidné, protože i ty maličké (např. E. minima, E. subcorymbosa) časem mohou vytvořit nějaké odnože a z miniatury je pěkně urostlý trsík. Dále tu máme rod Graptopetalum, kde mě okamžitě napadá G. pachyphyllum. Titěrnosti se dají najít i v rodě Monanthes, zde však nastává onen problém s postupným zvětšováním trsů do na prostor náročnějších skupinek (M. polyphylla, M. muralis) a podobné je to i u některých rozchodníků ( např. Sedum humifusum ši S. robertsianum, S. dasyphyllum). Zkrátka, po čase musíte „hrábnout“ do trsíků a znovu je rozebrat. Neměla bych zapomenout na rod Tylecodon, kde je také několik adeptů na titul rostliná droboť (např. T. nolteei, T. schaefferianus).

Miniaturky se najdou i u tilandsií, u nás doma je to exemplář T. loliacea, který je v ani ne dvoucentimetrové velikosti rostliny schopný vyhnat květní klas. Neměla bych také zapomenout na kaktusy: v dobách pěstování, omezeného na těsný prostor předokenního skleníčku jsem po čase dobrovolně opustila chutě na urostlé rostliny (cereusy, rod Astrophytum, Ferocactus, Echinocactus, Echinocereus, Melocactus, Gymnocalycium apod.) a začala spíš pátrat v zakrslících rodů Mammillaria, Gymnocactus, Turbinicarpus atd.)

Až dopíšu tento článek, se stoprocentní jistotou mě jako vždy napadne několik dalších rostlin, na které jsem si nevzpomněla, ale nakonec je to jedno. Pokud máte problémy s místem, jako jsem měla třeba já v dobách, kdy jsem měla k dispozici jen několik polic na okně, určitě doporučuji se mezi miniaturami důkladně zorientovat, protože je to na čas řešením konfliktu touhy po nových rostlinách a nedostatku prostoru. Nakonec si můžete říkat: co je malé, to je hezké a u sukulentů – mrňousků to platí téměř stoprocentně.   R

Fotografie 4:

1. Tillandsia loliacea

2. Sedum humifusum

3. Tylecodon nolteei

4. Mammillaria blossfeldiana