Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sukulentně revoluční zeměpis

17. 12. 2011

 

Sukulentně-revoluční zeměpis

zemepis-1s.jpg

    

Fotografie 1:

1. Sedum multiceps

2. Pseudolithos eylensis (Somalia)

3. Begonia socotrana

...............................................................................

Na úvod se musím zpětně omluvit všem svým učitelkám zeměpisu, který mě nikdy ve škole nezajímal. Ani se mi nechce vzpomínat na okamžiky před tabulí plné mého trapného mlčení, proložené případnými skvosty pro pobavení spolužáků (jako například, že chovatelství v Africe je postaveno na chovu velbloudů a želv…). Inu běh života mého zařídil, že mě dnes tato část učebních osnov zajímá, zvláště ohledně zemí, kde rostou naše pěstované sukulenty a cibule.

Dobře vím, že některým pěstitelům je zcela jedno, jak se jeho rostliny jmenují, případně odkud pocházejí, pro mě je to však velká výzva k hledání si dalších informací o jejich domovině. Bohužel v překvapivém počtu jsou tyto státy a země nejen horké svým klimatickým režimem, ale horké i svým politickým vývojem. Proto když například v těchto šílených (inverzních a zároveň i uspěchaně předvánočních) dnech procházím skleníkem proměněným množstvím rostlin ve skladiště, připomínám si složité osudy původních domovin našich kytek.

Nejvíc rostlin máme tak nějak historicky z Afriky, tak ji tedy sukulentně obkroužíme. Nejpohnutější osudy afrických zemí jsou spojeny s převraty, revolucemi a bohužel někdy i válkami. Poměrně dost dlouhá a složitá válečná historie se nevyhnula například zemi plné krásné přírody - Angole. Nyní v ní počet sukulentů soupeří s počtem nastražených a stále aktivních min. Přesto se pár botaniků v úplně posledních letech do Angoly dostává a objevují tam pro sebe i pro nás další naprosté skvosty sukulentní říše. Z této země mám pěkných pár aloí, těch se jménem i těch ještě neurčených. Posledním angolským přírůstkem z tohoto roku je semenáč Cyphostemma uter var. macropus.

Namibii a Jihoafrickou republiku považujeme nyní za klidné destinace i když také se složitou ale vyřešenou minulostí. Tam se nyní jezdí poměrně často i bezpečně. To se o některých sousedních zemí říci nedá. Mozambik toho také má válečně hodně za sebou, ale turisté i přírodovědci se do něj postupně vracejí. Bohužel sukulentně o něm moc nevím , mám odtamtud jednu aloi, drimiopsis a křín. To naopak Zimbabwe je zem sukulenty tuze špikovaná, jako na potvoru turistům příliš nenakloněná a politicky výbuchem hrozící. Tady už našich zimbabwských (rhodéských) květináčků přibývá – aloe, asklépky, Avonia rhodesica, atd. atd.

Kolem rovníku na východě Afriky je celkem klid, pokud nejsou zrovna volby nebo dlouhodobé sucho, které zase znamená hrozbu hladomorů, což také není zrovna dobrá atmosféra pro případná botanická cestování. To kousek výš je to už dlouho hodně horké až hořlavé. Nádherné země (Etiopie, Eritrea, Somálsko), nádherné sukulenty ale ti loupežníci a piráti národnosti hlavně somálské. Loupí na moři i na suchu, ale hlavně vyráží na své výpravy ostře vyzbrojení a nepříjemně naladění. Naštěstí etiopských i somálských rostlin máme spousty z hodně rodů a čeledí – viz přiložené fotky některých z nich. Občas k nám proniknou dobré zprávy, že některé bezpečnější části Etiopie a také tzv. Somaliland lze navštívit i v těchto časech.

Rok 2011 je nazýván rokem arabských revolucí. Týká se to oblasti severní Afriky i Blízkého Východu, kde se toho v letošním roce hodně odehrálo a kde bohužel tekla často i krev. Když tak beru do rukou některé květináčky, připomínám si osudy nejenom těch konkrétních rostlinek, ale i zemí, odkud pochází. Tak jen například – libyjský Cyclamen rohlfsianum (držíme palce Michale!), súdánská Aloe sinkatana, alžírské Sedum multiceps a pak už celé zástupy jemenských rostlin přípomínají jednotlivé státy s aktuálním politickým kvasem. Je škoda, že tyto záležitosti, které se pochopitelně dotýkají hlavně lidí ve zmíněných státech, mají negativní vliv na případné poznávání přírody těchto krajin. Je paradoxem, že veškeré revolučně-vojenské rojení se odehrává ve velkých městech a jejich okolí, kolem letišť, kasáren, a dalších vojensky důležitých objektů. Původní příroda je jinde, kde je naprostý klid a mír, nelze se tam bohužel dostat jinak než přes rozbouřené vody hlavních měst a letišť. Klasickým případem je například dnešní sitace ostrova Sokotra, kde se politicky naprosto nic neděje, přesto se na ni nedostanete jinak než přes letiště v Saná v Jemenu, které je zahraničním turistům zapovězeno.

Určitě jsou i další místa na zeměkouli, kde se nepříjemně protínají zájmy nás sukulentářů a zájmy místních politiků, ale mě tento výčet stačí a dostatečně zarmucuje. Kdyby aspoň ty jejich revoluce posunuly něco dopředu, většinou jen jedna mocenská klika vystřídá kliku druhou, předchozí. A zájmy obyčejných lidí si bere do úst jen jako dobře znějící politický argument. Nechci končit článek v tento předvánoční čas nějak pesimisticky, takže raději malé klišé - mějme se lidi navzájem víc rádi a neničme si přírodu kolem nás. A snad jednou bude líp. J.

Fotografie 2:

1. Rhytidocaulon macrolobum

2. Avonia rhodesica (Zimbabwe)

3. Aloe sinkatana

zemepis-2s.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář